Tipy na boží lidi

Někdy zapomínám, že ne každý žije cestováním, příběhy ze zahraničí, dobrodruhy atd. Někoho to zajímá okrajově, nebo do blogů teprve proniká, někdo narazil náhodou na nás přes tetičku babičky. A občas zmíním některý jména, jakoby je přece každý znal, a ono ne. Sama nejsem super odborník, před pár lety jsem si uvědomila, že to chci žít hlavně sama, než o tom všem jen číst! Sem tam mě někdo poprosí, ať dám vědět o nějakých "těch božích přednáškách"...

Napadlo mě sepsat krátký seznam mých oblíbených inspirací. Koho je sranda sledovat, číst na Facebooku, vidět jeho přednášku, film, přečíst knížku.

Na těhle lidech se určitě zakládá i moje cestování, odhodlání a víra v to, že se jednoho dne uživím jako správnej nomád!

Pořadí podle toho, kde je teď aktuálně v mé hlavě:

LADISLAV ZIBURA - Srandovní fešák, co ušel pěšky asi miliardu kilometrů po světě. Na poslední cestě trochu vyměkl, ale stejně mu děsně fandím. Jeho přednášky jsou milionový. Skvěle vyprávěný zážitky, smích skrz slzy (z puchýřů přes celý paty). Knížky se lidem líbí, já s sebou vozím zatím namluvenou CD verzi - bohužel ale nemám přehrávač. (Myslela jsem, že v autě bude.) Nejlepší je, že díky pěškobusu se setkává s místními a dozvídá se o jejich životech. Píše o tom pak na Facebook fakt vtipný storky. Umí psát opravdu dobře, mimo jiné vystudoval žurnu. Specializuje se na psaní pro babičky. Pokud bude přednáška o jakéhokoliv cestě ve Vašem městě, doporučuju jít!

Z Facebooku "Prince Ládíka": 

Z cyklu rozhovory v Náhorním Karabachu:
"Kam jedete, kluci?"
"Jedeme na hranici hledat miny. Chceš jet s námi?"
...Češi, národ houbařů, mohla by to být zajímavá zkušenost, říkám si...
"Tak jo!"
"Dělali jsme si srandu."
"Vy nejedete hledat miny?"
"Jedeme, ale nemůžeš jet s námi. To víš, předpisy."

ŽLUTÍ TRABANTI - Největší moto frajeři, kterým se povedlo povýšit svý cesty na kvalitní dokumenty, seriály i pohádky. Je to trochu banda magorů, ale myslim, že jsou na to všichni hrdí. Hlavní boss Dan Přibáň má specifickej styl přednášení, na kterej si sice někteří lidi potřebujou zvyknout, ale vždycky jsem se řezala smíchy. A to, ikdyž jsem některý vtipy slyšela po druhé. Trabanti jsou jízda všema coulama! Velkej respekt k tomu, že se jim podařilo získat všechny sponzory, papíry, víza, apod., musí to být děsnej vopruz a hodně práce. To všechno proto, aby co pět metrů zapadli do díry a museli rozebírat celý auto. Na Danovu přednášku bych šla klidně i potřetí, je to takovýto láskyplný nadávání.

DOMINIKA NA CESTĚ - Dominika se stala na jedné z cest Trabantů součástí party na své motorce, nabarvené na žluto. Je to drobounká dívenka s (s prominutím) pořádnýma koulema. Od brzkýho věku jezdí po světě na motorce, která váží o dost víc než ona. Sama. Narazila jsem na ni poprvé na přednášce na TEDu. To už samo o sobě něco znamená! Tady je:

STĚHUJEME SE NA BALI - Tvrdě makali a splnili si svůj sen. Tihle manželé postují na Facebook nádherný fotky, všelijaký informace a zajímavosti nejenom o Bali, ale i o životě s rozhodnutím přestěhovat se tak daleko. Zajímavé je, že se setkávají i s negativními reakcemi od Čechů a občas o tom píšou. Možná je to závist? Někomu vadí, že nabízí luxusní dovolenky pro Čechy na Bali plný dobrodrůža díky jejich vlastním zkušenostem? Já jim fandim a závidim hlavně to, jak se k sobě mají hezky!

YOUTUBE - YouTube je nekonečná studna inspirace a příběhů. Ráda bych zmínila kanál dokumentaristy DYLANA MAGASTERA, který zachytává příběhy a lifestyly lidí, který jsou něčím neobvyklý a alternativní. Často videa ani nezkouknu, ale stačí mi samotnej náhled a název videa k ocenění nových a jiných nápadů. Na tomhle kanálu se člověk dozví vše o životě v dodávce, energeticky samostatným minidomečku, motelu ve školním autobuse, milionáři žijícím v autě, eco-pojízdném království, solo holce cestovatelce atd. Vše kvalitně natočeno a editováno. Umí!

Slyším na:

"Professional Model leaves Beverly Hills to Live in a Van"

"Female Photographer Lives in a 4x4 Chevy Suburban"

"Vanlife as a Solo Female Traveler"

"Man Lives and Sells Coffee out of his VW Bus" 

....

Blogů, YouTube, Facebooků, knížek a filmů je hromada - tyhle patří k těm aktuálním, in a nebo osobně oblíbeným.

PS: MILUJU SAMOZŘEJMĚ JAKUBA VÁGNERA. 💙🐟

Snídaně s bezdomovcem - Only in America

To, že to tady zbožňuju, už je asi jasný. Ráda vykládám a píšu o mých zkušenostech a ukazuju lidem, že Amerika není jen o známých stereotypech. Pokud pro někoho jsou Amíci jen tlustý a blbý, potom Češi jsou všichni zloději. Stereotypy prostě nejsou fér. Jasně, možná existují statistiky dokazující větší průměr obezity apod. v USA. Žijeme tu však s horalama, kovbojema, rafťákama apod. 

Lidi jsou různý a je fajn, když i Američan na oplátku není zahořklej vůči Čechům, ikdyž mu v Praze čórli peněženku (slyšela jsem x-krát).

Je to tu boží, třeba právě kvůli tomuhle příběhu, kterej se nám protáhl na dva dny. Celý vyprávění by mohlo být o tom, jak nás "votravoval bezdomovec". Ale je o tom, jak jsme se mile bavily s Noahem, částečně bezdomovcem a navzájem si pomohli, pokecali a vyměnili trochu té důvěry a víry, že lidi jsou ok. Na to je to cestování prostě nejlepší!

 

Seděly jsme s Barčou, naším hostem, Vaškovou sestřičkou, v perfektním parku se všema potřebnýma vymoženostma (voda, wifi, zásuvka,...) a užívaly si sluníčka. Na vařiči se dělal čaj, k snídani byla ještě půlka bábovky upečená během housesittingu. Stracciatellová s vlašáky. Takovej závan domova. 

Nemůžu vynechat jednu část příběhu, chyběla by ta správná atmoška. Maminky, babinky a spol., prosím, nezlobte se.

Prostě nám chybělo k celé té nádheře cígo.

Kousek od naší lavičky seděl u zásuvek borec středního věku. Amerika už se na mě podepsala. Ani jsem moc nepřemýšlela, ukrojila kus bábovky a šla mu ji nabídnout k snídani. 

Den předtím jsme dostali oběd zdarma v parku. Od veteránů a církve, prostě jen tak. Řídila jsem a na kraji parku byla cedule "FREE LUNCH". "Bangnula" (bostonský slang) jsem to doprava jak drak, protože.. jídlo!

Ježíš tady docela víc koná, než kecá. Během grilování oběda pro kolemjdoucí nepadlo ani slovo o Bohovi. Maximálně "God Bless You", jako poděkování. Místní senioři krmí chudší obyvatele a cestovatele burgrama a hot dogama. Odmítají příspěvky finanční i naturálie. Vytvoří fajn polední atmošku pro místní komunitu a to jim stačí. Pozdravujte za mě naše zpěváčky na Maliňáku, který akorát séřou kolemjdoucí. A taky ty upovídaný kluky v košilkách. Na Hare Krishnu mi nešahejte, ty mám ráda! 😅 Asi proto, že jsem od nich jednou dostala večeři zdarma. A kakaový buchtičky. Mám takovej pocit, že se moje sympatie zakládaj na... 🍔🍕🍩 Překvapivě tu ale hubnu! V AMERICE!

Zpátky k příběhu:

Viděla jsem z dálky, že Noah kouří. Po bábovce a krátkém pokecu "kdo, co, odkud máš přízvuk, atd." jsem se ho zeptala, jestli ho můžu poprosit o cigaretu. Jasně, že jo! 

Pod pojmem bezdomovec se tu skrývá docela široká škála osobnostní. Stálý domov tu nemá hodně lidí. Kempují v autech, karavanech, stanech. Využívají veřejné sprchy, jezera, řeky. Jako my! Noah vypadal, že to má s "living situation" podobně. Krabička cigaret byla ale plná, a tak jsem se osmělila poprosit o druhou cigaretku i pro kámošku. (Promiň babi! Prostě jsme dospělí, pitomí, ale šťastný.)

Noah mi hned nabízel rovnou čtyři, ať máme na teď i na později. Byl nadšenej bábovkou a navíc naším původem, protože jeho dědeček byl námořník z Ruska, který se ve 40-tých letech dostal do USA. Extra dvě cigaretky jsem s díky odmítla, ať to nepřeháníme, "vodcaď pocaď", že jo.

Když odcházel z parku, stejně se ještě zastavil u našeho stolku a položil na něj ty dvě extra cigára. Měl dobrej den, zadařilo se mu získal povolení na kutání zlata na pozemku nějaké paní uprostřed hor. Karma.

Další den jsme na stejném místě profesionálně připravovaly snídani, nabíjely všechnu elektroniku, nabíraly zásoby vody a pak si obě malovaly a povídaly. Bax si posral vodítko.

Kolem poledne se v parku opět objevil Noah. Pohrál si s Baxem a zeptal se, jestli bychom neměly nabíječku na pujčení, že svou nechal doma. Upřímně se mi moc nechtělo, protože se mi nedařilo zapojit všechny redukce, mobily se nabíjely pomalu a je to prostě jeden z vopruzů, co člověk denně řeší. Nedělala jsem Zagorku příliš dlouho a dovolila mu, ať si mobil zapojí místo mého. 

Potřeboval odejít, tak jsme ho ujistily, že v parku ještě minimálně hodinu budeme a mobil pohlídáme, protože jsme čekaly na Vaška.

Když odcházel od sloupu se zásuvkama, problesklo mi hlavou "doufám, že teď neodešel s mým telefonem". Ne, že by to byl tak skvělej mobil, ale chápeme se.

Neodešel s mým telefonem. 

Vrátil se a to s velkým nákupem.

Vysvětlil mi, jak nikdy nechce být nic dlužnej. Že na tom býval zle, byl bez domova, ale lidi na něj byli hodný a pomohli mu. Tak to oplácí. Pár dní už jsme neměly sprchu, tak jsme nevypadaly nejlíp. Ale pořád jsme klikaři, mlaďoši na cestách, co si žijou snově, že jo!

Dostaly jsme na oběd kuře, borůvky, BabyBel sýry (kupujete to někdo?!) a do zásoby ještě několik super tyčinek na výlety. 

Nedal si říct a prostě nám to vrazil. Kuřátko bodlo! 

Ta karma! Pracuje se mnou i proti mně. Ze spirituálních astro věciček jsem za poslední roky docela vychladla, ale ta karma.... Když jsem v zimě kopla do stromu, aby na Vaška spadl sníh, dostala jsem hromadou sněhu přímo po hlavě. Takových věcí se nám stávalo! Kdo jinému jámu..

Hezký příběhy a dobrá karma někdy začínají kouskem trochu oschlé bábovky.

Doma, nebo v Americe, to je jedno. Tady je to akorát možná trochu jednodušší.