Pořídit si štěně během cestování překvapivě patří k mým ne tak špatným nápadům. Blízcí mě odrazovali, ale veškeré logické úvahy nad komplikacemi nepřebily můj vnitřní argument - kdy jindy budu moct se štěňátkem trávit celé dny po tolik měsíců? Obecně můžu říct - všechno, co se stalo složitějším, se zatím dalo úspěšně vyřešit. Investuju do Baxe čas a úsilí nejlíp, jak dokážu a doufám, že bude mým parťákem na dlouhou dobu. Po více než 3 měsíce se celá naše výprava točí i kolem psa a prozatím můžu svoje zkušenosti shrnout do následujících plusů a mínusů.
+ V normálním životě musí člověk nechat příliš malinké štěňátko brzy samo doma na dlouhé hodiny. Obzvlášť pokud nemá k ruce další členy domácnosti na vytvoření hlídacího harmonogramu. Nebo dostatečně vstřícné pracovní prostředí, kam lze štěně brát s sebou. Bax je se mnou pořád a díky tomu jsem se vyhnula problémům, způsobeným nedostatkem času a možností se psovi věnovat. Nemusela jsem řešit zlikvidovanou domácnost znuděným psem, naštvané sousedy kvůli vytí či přemíru "nehod". Baxovou domácností se staly tábořiště plné přijatelným věcí ke kousání - klacky, šišky, apod. Překonali jsme fázi žraní uhlíků, všemožných hoven a aktuálně už jsou mimo hru i žiletkové zoubky. Nesmím zapomenout dodat, že jsem měla notnou dávkou pomoci od sourozenců Garajovic! Díky!
+ Bax se díky intenzivnímu dozoru a prevenci rychle naučil, kdy a kde se chodí na záchod. Dva týdny bez vyspání se mi odrazily na solidních základech. V dodávce se počůral jen jednou, když tam musel počkat a v moment, kdy jsme se vrátili, to neudržel radostí/úlevou/pomstou. Jednou se ještě pokusil nejspíš otestovat svoje postavení a načůral do pelechu jiného psa - potom, co mu bylo sděleno, že "this is not cool", už to neudělal. Pár dalších nehod vzniklo z mé nepozornosti a jsou dávno zapomenuty.
+ Po dlouhé fázi alespoň jednoho nočního venčení, o který si Bax uměl vzorně zakňučet, dokud jsem se nepobrala, už vydrží překvapivě dlouho spát. Noci se prodlužují a tma pomáhá udržet krakena v klidu. Teď jsem to spíš já, kdo v noci musí vstávat a Bax rozhodně netouží vylízat z tepla spacáku :D
+ NEJVĚTŠÍ výhodou je pes jako icebreaker. Denně se díky Baxovi seznámím s hromadou lidí, kteří si chtějí pohladit štěňátko, nebo jen prohodit pár slov o rase apod. Oslovují mě lidi na ulici, v obchodě, kavárně, v podstatě všude. Štěně je určitě velkým přínosem pokud se člověk rád seznamuje!
- Na druhou stranu, někdy je náročné se vůbec dostat z bodu A do pár metrů vzdáleného B. Američani jsou tak přátelští a zvědaví, že prostě potřebují na roztomiláčka reagovat. Ti vychovanější se dopředu zeptají, jestli si můžou Baxe pohladit. Dovoluju to v podstatě vždycky, až na jednoho brutálně otravnýho kluka, který nehodlal přijmout ne, jako možnost.
- Bax si sice zvykl na přítomnost tetiček a strejdů, který nadevše miluje, od doby, kdy ho hlídali, když jsem byla na řece apod. Nicméně je díky všemu tomu času se mnou absolutní mamánek, maximálně fixovaný na paničku. Pokaždé když se vzdálím na metr daleko, začne tyjátr. Po chvilce vyšilovat přestane. Počkat v autě či na dlouhé šňůře zvládne, ale uplně nadšenej z toho není.
+ Velkým zjednodušením všeho byl moment, kdy jsem Baxe registrovala jako "support doga".
Co je to support dog a jaký je rozdíl od asistenčního? Supporti spadají pod tzv. Emotional Support Animals a v podstatě kdokoli může zaregistrovat svoje zvířátko jako svou podporu. Asistenční psi jsou klasičtí vodící psi pro nevidomé či pomocníci například pro vozíčkáře. Support nemusí mít žádný speciální výcvik - pokud za supporta někdo vydává agresivní čivavu, je ale očividně nápadnej. Tady v Americe lze registrovat psa zadarmo, za cca 80 dolarů si koupit vestu a průkazku. Důležitější je však "papír". Ten vám vystáví místní odborník, "skoro psycholog", v podstatě na cokoli, co mu napíšete do formuláře. Supporti se používají na psychické obtíže - od diagnóz deprese, bipolární poruchy, schizofrenie, úzkostných poruch, po stres, fobie, post traumatické stavy atd. Místní dostatečně pro tento účel akreditovaný "pandoktor" obdrží Vaše info, že jste například citliví na stres či jste náchylní k depresím (nevyžaduje jakékoliv potvrzení od domácího lékaře). Vaši diagnózu s Vámi potvrdí telefonickým kontaktem :D Mě se například pan Knowles (asi brácha), nemohl jednou dovolat a tak se rozhodl rovnou zavolat na "emergency contact" - mého otce. Můj nicnetušící táta tak obdržel telefonát z USA, uprostřed noci, protože časový posun, o psovi, o kterém zatím ani nevěděl. Asi nemá cenu popisovat, jak jsem zuřila! Pro pana Knowlesa bylo důležité prostě zpracovat mých 150 dolců co nejrychleji. Potom už mi přišel jen email s hrozitánsky odborným posudkem a odůvodněním, že psa hrozitánsky potřebuji. A odvolávání se na jeho odbornost :D Tentýž dokument jsem obdržela i poštou. Tento papír pro mě osobně nejvíc slouží především pro letecké společnosti, které na jeho základě povolují Supportům vstup do kabiny (čímž se snažím vyhnout testování hrůzných příběhů o umrzlých psech v zavazadlových prostorech), případně minimálně psa neúčtují. Pro místní se taky papír hodí pro jejich domácí, kteří jim často nedovolují zvířata v podnájmech.
Až spolu v prosince zdoláme let a ověřím teorii v praxi, ráda se podělím o zkušenosti s celou touhle záležitostí. Aktuálně má Bax (nenáviděnou) vestičku, průkaz a měl by mít povolen vstup všude. Na některých místech rozlišují supporty od asistenčních psů a Baxe nepustili. Z 95% to nikdo neřeší a naopak většinou Bax sklízí komplimenty "jaká je to roztomilá prdelka". Od letecké společnosti mám potvrzené, že Bax se mnou může cestovat v kabině letadla a postupně máme všechny nezbytné vakcinace, čip a papíry. Držte palce ať to proběhne hladce! Největší výhodou na vestičce je, že nemusím Baxe nechávat v autě, když jdu třeba na nákup nebo na WiFi - kafe. V obchodech Baxe zatím nikdo nikdy neřešil, ani před vestou, kdy jsme ho nosili v náruči. Když on byl nechutně roztomilej!
- K tomu se pojí naše překvapení, že některá města mají velmi přísné regule ohledně psů a striktně se jimi řídí. Například Salida. Bax, v té době ještě bez vesty, nesměl do žádné restaurace a to ani na zahrádku. Která byla na chodníku vedle silnice. Hygienické důvody. Tak jsme si jeden večer vzali dvě pizzy s sebou, že si je sníme v parku. A ouha, nejbližší park byl zapovězen psům. Stalo se mi už několikrát, že do parků, kde jsou dětské prolízky či blízko škola, psi nesmějí. Většinou tam mají krásnou travičku a Bax by si ji fakt užil. Zákaz je holt jednodušší než postihování těch, kteří neuklízí bobky. Místním často vykládám, jak u nás můžou psi do většiny normálních hospod.
+ Pes hřeje! Naučila jsem se během kempování až příliš na severu pořekadlo "three dogs night". Zatím si vystačím s jedním malým, ale akorát dlouhým. Bax se mi ideálně vleze do spacáku a když v noci začnou zamrzat okna dodávky, jsem mu fakt vděčná i přesto, že smrdí občas jako tchoř.
+/- Bax je štěkna. Často je to vopruz, který musím usměrňovat. Na druhou stranu pevně věřím v to, že kdyby mi v noci někdo nebo něco chodilo okolo auta, Bax mě upozorní. Pravdou je, že myši v autě si prozatím nevšiml. Často se večer zadívá do temnoty a začne štěkat. V ty momenty nás okamžitě pakuju do auta, protože to určitě byl medvěd. Větší pravděpodobnost je, že Bax si vyřizuje účty s veverkama, ale...
+ DÍKY psovi nepoznávám jen nový lidi, ale hlavně místa. Určitě mě motivuje ještě víc prozkoumávat okolí a trávit víc času na procházkách, v parcích, lesích a výšlapech. Aktuálně hodně jedeme autem, takže Baxovi každý den za odměnu hledám psí park nebo aspoň dobré místo na kempování, kde se vyřádí. Dnešní psí park v Utahu byl tak luxusní, že by strčil hravě do kapsy školní hřiště mé základky! (Velký město je ble, ale s takovýmhle výhledem by ušlo!)
- Od pořízení Baxe se mi zkomplikovalo vyhledávání couchsurfingů a housesittingů. Nic není nemožné, jen to zabere víc času a je menší výběr. Hlídala jsem už dům o 4 psech, k nimž Bax přibyl do smečky. Aktuálně jsme na cestě do domu v Idahu s podobným zoo, kde majitelům můj pes nevadí. Díky housesittingu už Bax strávil i nějaký čas s kočkou a no.. přežila to :)
+ Nejužší štěněcí věk strávil Bax v kempu plném psů různých velikostí a věků. Díky tomu je zatím velmi dobře socializovaný a není problém jej vzít například na onen housesitting k dalším psům. Obecně objevuje každý den nová místa a věci, jako já. Doma si bude muset zvyknout hlavně na šaliny. Je to outdoorový pes, který umí ležet pár hodin v kavárně a nezlobit. Není nadšenej dlouhýma jízdama autem, ale už se naučil během nich prostě spát. Abych ho nepřechválila - aktuálně řešíme fázi pasení aut a zdrhání.
+ Díky Baxovi si mě lidi z naší letní destinace rychle zapamatovali. Snad v dobrým povětšinou :D
- Nešli jsme kvůli čerstvými štěňátku do kina na Wonder Woman :(
+ Jako podstatný vidím, že mám vyřešený, doufejme, let domů. Česká Republika nedělá zbytečně problémy, co se týče požadavků na import psa (netřeba karantény apod.). Vyřízení vesty určitě stálo za ty peníze, protože mi otevírá dveře. Takže ano, beru ho domů, nemělo by to být tak složité!
+ + +
Nejdůležitější na závěr. Pes je pro mě ideálním společníkem k sólo cestování.
Vyvažuje přílišnou samotu a donutí mě zvednout zadek. Určitě nelituju.
Uškrtila bych ho jen 5x denně.💓
+ + +
Jedu a jedu. Z Colorada přes Utah do Idaha. Je to dlouhý a... hladový. Mekáč střídaj konzervy a smradlavý věci z ledničky. Schází nám pravidelný režim, nedaří se mi jej zkombinovat se svobodným potulováním se bez přílišných plánů.
Zastavila jsem u domu s neodolatelným nápisem "homemade cooking" . Klasický americký buffet, U Molly, omšelý, s červenými stoličkami u baru a našimi oblíbenými "boothy", kam se dobře schovává Bax. Zadívala jsem se do jídelního lístku a a jasně zvolila kuřecí maso s bramborovu kaší. Cena nebyla špatná, asi jako dvě střední latté ve Starbucks.
S Jerrym jsme strávili celou večeři a povídali si o psech, lidech a třeba taky o tom, že díky hurikánu Katrina v New Orleans, (2005) kdysi přišel o všechny věci. A kvůli zvednuté hladině vody se všude rozmnožili aligátoři. Jak je na tom asi teď Florida?
