Všude dobře, mně nejlíp v Coloradu

Now This Is Colorado!

Cottonwood Pass a baby Bax 

Když jsme se Američanů ptali, kam se v jejich zemi podívat, odkazovali nás často na Colorado. Češi naopak Colorado mnohdy do svých itinerářů nezapojují. Sepsala jsem pro vás, o co přichází!

Nej z nej v Chaffee County

Colorado se vyznačuje Skalistými horami, které mají co nabídnout každému typu cestovatele. V zimě jsou lyžařským rájem, jemuž dominuje město Aspen. Jedná se o luxusní horské město, obklopené svahy a láká k návštěvě i v létě například svou květinovou výzdobou. Přebývají-li vám peníze, nechte se lanovkou vyvézt na vyhlídku a cestu dolů spojte s adrenalinovým zážitkem v podobě jízdy na horském kole. V oblasti se také nacházejí takzvané Maroon Bells, které stojí za návštěvu a obdiv, k nádheře, kterou tamní horské štíty a jezera vytvořila. V Coloradu si užijete velký počet přejezdů přes vrcholy hor, tunelů tu příliš nepotkáte. Fascinující výhledy na vrcholky třítisícovek vás čekají například právě po cestě do Aspenu přes Independence Pass, kde i uprostřed léta můžete narazit na sníh. Foťáky a něco přes uši kvůli větru s sebou! Adrenalinová jízda úzkými serpentinami nad lyžařskými svahy se nachází například u Loveland Passu, který vás zavede do další špičkové oblasti Skalistých hor – Silverthornu a Breckenridge. 

Vlevo Buffalo Mountain

Lyžařská městečka přes léto rozhodně nezejí prázdnotou, naopak jsou plná sportovního vyžití i kulturních akcí. V oblasti je známá například Buffalo Mountain, jejíž tvar připomíná siluetu zmíněného tradičního zvířete a je součástí Tenmile Range – soustavy deseti vrcholků tvořící pohoří plné stezek a svahů na zimní sporty. Místní milují nejenom své hory, ale v Breckenridge naleznete například i vyhlášený stánek na francouzské palačinky!

Pro zájemce o historii a fanoušky westernu je Colorado tím pravým místem k navštívení. Užít si zde můžete vyjížďky na koních prériemi s kutálející se trávou ve větru nebo navštívit muzeum a pohřebiště známého krotitele bizonů Buffalo Billa. Naleznete zde velký počet hornických měst, dolů, kam místní neúnavně vyrážejí na honby za zlatem. Potkala jsem pána, který si za nalezené zlato pořídil nový dům. Doporučuji dbát velké opatrnosti při pohybu kolem rozpadlých dolů a přeji při případném rejžování hodně štěstí! Doba kovbojů na vás dýchne v nejrůznějších městečcích duchů, která jsou nejčastěji zachovalá bývalá hornická místa otevírající svoji historii příchozím návštěvníkům. Mým nejoblíbenějším je St. Elmo, ve kterém z ruky můžete nakrmit desítky čipmánků, veverek a se zatajeným dechem fotit drobounké kolibříky. Best selfie ever?!

Chipmánek v St. Elmu,
bývalém hornickém městečku

Colorado je tzv. medvědím státem, proto je nezbytné během kempování a výletů do přírody vždy dbát instrukcí místních strážců lesa. Při sledování dravců či muflonů si také dávejte pozor na místní pumy a hady. Rybáři si zde přijdou obzvlášť na své muškařením na řekách.

Největším lákadlem ve státě, který je nazýván místem, kde jsou „Fresh Air and Fond Memories Served Daily“, jsou především aktivity, které nabízí místní příroda. Využít můžete nespočet čistých jezer k osvěžení či vypůjčení paddle boardů, kajaků nebo kánoí. Sušší rovina i předhůří lákají cyklisty na horská kola či horolezce na pokoření skalních stěn. Dominantou Colorada je sjíždění divokých řek na raftech například v chráněných oblastech a kaňonech. Doslovných vrcholem je výstup na některou z čtyřtisícových hor. Jde o zážitek, který zůstane zapsán v paměti každého, kdo výzvy vysokých hor překoná. 

Trail, hike, raft, howdy a brew - základní slovníček

V Coloradu naleznete zelené hory plné rozkvetlých lesů nebo suché oblasti s neuvěřitelnými výškovými rozdíly mezi údolím a vrcholky hor. Neobvyklým místech jsou tzv. Great Sand Dunes, kde máte možnost uprostřed hor navštívit poušť s písečnými dunami. Šlapání nahoru je náročné, ale určitě stojí za to a dobrodruzi mají možnost písečné svahy sjet dolů na speciálních lyžích, snowboardech či bobech. Po cestě na tuto raritu se navíc můžete zastavit na ojedinělé aligátoří farmě či UFO stanici. 

Neobyčejné duny snažící se být ještě neobyčejnější díky slunečnicím

Za túry a adrenalinové zážitky na vás čekají také relaxační odměny ve formě domácích zmrzlin, pražíren kávy či malých pivovarů. Namožené svaly odměňte horkými prameny, které můžete navštívit v nejrozmanitějších resortech či je vyhledat panenské uprostřed přírody na vlastní pěst. Zeptejte se místních, určitě vám poradí!

Každý to máme jinak, ale mně ke štěstí stačí hory a mraky :)

Howdy!

A.

Život měnící výstup na Mount Princeton 2012 (cca polovina cesty, zatím energie na pózování)

Seriál: Jak nepsat články o cestování - o Travel Bible

Otevírám sérii článků, ohlížejících se na cestování Amerikou z pohledu dokumentování  naší cesty na internetu. Shrnu pár důvodů a přiznání, proč jsem se nestala slavnou blogerkou, úspěšnou travel spisovatelkou, nebo chcete-li moderní influencerkou (wow, tohle slovo píšu poprvé). Jasně, hlavním důvodem je, že nejsem dostatečně, natož nadprůměrně: dobrá, talentovaná, vtipná, pracovitá, originální, atd. Ale i přesto jsme prožili během těch milionů mil v dodávce něco výjimečného, o co má správný okruh lidí přece zájem!

Vedle dovednosti něco napsat o tom, že něco děláte, totiž na řadu přichází i schopnost:

A to je něco, v čem žalostně zaostávám. Nejsem zrovna workoholik, ale to neznamená, že nedělám nic. Dělám toho občas vlastně i hodně. (Ale neptejte se mého otce). Bohužel mou specialitou je dělat věci nechtěně zadarmo. A když se konečně hecnu, že si o peníze řeknu - stejně je nedostanu!

Pro někoho se možná nejedná o šokující informace o tom, jak to chodí ve světě pisálků, kreativců a cestovatelů. Pro mě to rozhodně byla dobrá škola a možná neúspěchem jsem se nejvíc naučila. (Jen se z něj nedají platit složenky.)

🌎 Pokud jste někdy uvažovali o založení cestovní blogu a připadala vám romantická, nedej bože reálná představa, že se budete živit psaním zážitků z cest - přečtěte si moje neúspěšné pokusy, zjistěte, jak to chodí a dělejte to lépe. Jak? To mi dejte potom, prosím, vědět. 💙

Pokusy psát o cestování a dostat za to i peníze, které se v mém případě nezdařily...

1. Travel Bible

Boží, svatá Travel Bible patří mezi jedno z mých prvních a pořád největších zklamání. Travel Bible je kultovní cestovatelský portál a magazín nabušený návody jak cestovat dlouhodobě, levně, neobvykle. Jedná se o kompletní návod na to, jak nebýt oldschool turistou, ale moderním a uvědomělým cestovatelem. 

Napsat článek pro Travel Bibli překvapivě však neznamená úspěch a finanční odměnu - o kterou nám všem nakonec stejně jde. Nebo si na ni alespoň vzpomeneme při každém "nedostatku prostředků k zrealizování transakce". Za dobrý pocit, že jsi pomohl jiným cestovatelům si letenku nekoupíš.

Jak to chodí v Travel Bible?

Odměna přichází až podle čtenosti článku a ke statistikám/google analýzám se jako autor nedostanete. Nedělám si iluze, že by moje dva výtvory přečetly tisíce lidí. To nic nemění na faktu, že do každého článku dávám všechno. Travel Bible má jasnou představu, jak článek od autora musí vypadat, mnoho pravidel na formátování textu a jednoduše to není vata, kterou srdcař vyflusne za půl hodinky. Navíc musí jít o návody, což znamená hledání a ověřování informací, namísto jednoduchého povyprávění srandičky z cest. Pozor, neplivu na Travel Bible jako takovou, ale spíš na svoji naivní představu, že je vhodným místem k ucházení se o psaní cestovatelských článků. 

Odměnou u Travel Bible je 

a) propagace vlastních stránek a činnosti (= odkaz na konci článku)

b) poukaz na ebook a VIP členství

c) dobrý pocit

Poukaz je hezká věc, ale ruku na srdce - knihu jako cestovatel už vlastním, ebook jsem neotevřela ani jednou a VIP skupinu taktéž ne. Proč? Především proto, že od určité chvíle už nemusím o dobrodružstvích jenom číst a můžu je prožívat sama. Načíst si podrobné návody a hacky na všechno pro mě začalo hraničit se ztrátou radosti z vlastního poznání a zážitku. Na Travel Bible ale nedám dopustit kvůli tomu, že mě seznámila s housesittingem, který se stal nedílnou částí mého cestování.

O HS obecně i konkrétně čti třeba na http://andyjede.blogspot.com/2017/06/housesitting-petsitting-uz-nikdy-neplat.html.

Propagace vlastního blogu a facebookových stránek vždycky potěší, ale nepřinesla mi nikdy razantní přírůstek "followerů". Největší boom zažily stránky otrockým sdílením do všech cesto-skupin, o kterém 100% napíšu samostatný článek aneb Kdo nesdílí, neexistuje. A vůbec ten facebook, to je..."složité".

Andy, hoď se do klidu
 a nech se živit rodičema.
Said no one ever.

Nejdůležitější zkušenost s Travel Bible, která úplně potopila moji naději v prosazení se tam přišla až po návratu z USA domů. Byla jsem oslovena k napsání článku na téma van-life v USA. Jak koupit auto, jak a kde jej přestavit, sesumírovat 10 měsíců informací, které má možná jen pár Čechů, do článku pro Travel Bibli. Byl to dlouhý článek. Rozpočty, úřady, snaha zobecnit boje s překážkami, bránícími vlastnit v USA auto. Zpracovat, vše co jsme zažili a najít postupy, které by mohli použít i ostatní. Místa kde nakupovat výbavu, čeho se vyvarovat, jak se nenechat natáhnout... Do toho článku jsem sepsala v podstatě půlku připravované knihy. Pěkně přehledně a strukturovaně. Makala jsem na tom opravdu dlouho a potom ještě mnohem dýl čekala na zveřejnění, na které mohl následovat další zájem o naši cestu a zážitky... 

A potom byl článek zveřejněn. V placené VIP sekci. Nepřístupné nejspíš všem mým věrným kamarádům a zájemcům, co sledují facebook AndyJede. Nepřístupný mně, protože voucher do VIP sekce jsem ani nepoužila, nebylo k čemu. Článek, který bych mohla použít jako ukázku své práce, plody mé roční snahy něco dokázat. Téma Jak koupit auto v USA a jak na van-life v USA je pro úzkou skupinu zájemců, ale její znepřístupnění veřejnosti pro mě znamenalo pohřbení nejkvalitnějšího článku, co jsem kdy vyplodila. Tudíž i když se konečně najde někdo, kdo mě vyhledá jako zdroj informací, k článku se zadarmo nedostane. Celé to dílo klidně může stát za h....., ale to těžko zjistím, když článek nemůžu nikomu poslat ani k přečtení.  Jeho kvalita ale není gró tohohle zklamání.

Poučení pro příště a ostatní:

• Pro ty, kdo se v psaní orientují ještě méně než já - jeden článek není možné ve stejném znění umístit na dva různé weby. 
• Článek je vhodné nejprve napsat a potom najít místo, kde jej udat. Alespoň to zkusit. Vědět, že to takhle celé dopadne, tak si jej schovám a zkusila bych zatlačit na pilu jinde.
• Zveřejnit všechno zadarmo na blogu a zvýšit tak svoji vygooglovatelnost. Průběžně mi píšou na facebook zájemci o podobné cestování a často se ptají, jak jsme to udělali s vízy. Moc ráda bych je odkázala na článek popisující KOMPLETNĚ VŠECHNO, JAK JSME TO CELÉ ZAŘÍDILI. Kuk sem, hmm... https://travelbible.cz/van-life-v-usa/
• Prostě nebuď naivní a pokud rád víš do čeho jdeš, tak nebuď jako já. 😆

Nezbývá mi, než článek postupně přepisovat do vykrádaných verzí sama sebe a hodit to za hlavu. Trochu jsem se u toho vzpomínání nechala unést - to bude tím, že se opět jednou snažím nekouřit. Tzn. tři dny bez cigára a zázraky zatím nikde - kašel neodchází a peníze pořád žádný!

Aby to celé nevyznělo jakože jsem kráva, co si o sobě moc myslí, přitom prd umí a nemá žádnou sebereflexi. Nebojte, nemám o sobě žádné iluze. Dokonce mám i takové malé prozření na konec. Celé mé autorsko-finanční situaci by nejspíš pomohlo nepsát v kavárnách, dokud hodnota mých článků není alespoň totožná s cenou jednoho cappuccina. 😆 

A.

Panda Chiller z mé digi dílny pro všechny, co neví co se životem. Zítra je taky den!

Jak koupit auto v USA - slovníček pojmů k registraci

Tradiční žlutý krasavec na tradičním san-franciském krpálu.

Líbilo by se vám van-life putování Amerikou? Toužíte kempovat s barevným retro Volkswagenem se surfem na střeše na plážích Kalifornie nebo u horských jezer v Rocky Mountains? 

Zjistili jste, že za nejmenší auto z půjčovny zaplatíte 100 dolarů denně a to nejspíš bez jakéhokoli pojištění? 

Chtěli byste si v Americe koupit na cestování vlastní auto a ušetřit za půjčovné? 

Ať už jste na Work and Travel nebo sníte o dlouhodobém putování ve jménu Alexandra Supertrampa, mezi vámi a vyhlídnutým autem může stát pár překážek.

Do Ameriky jsem jela s naivní představou, že si auto jednoduše koupím, zaplatím a pojedu. Možná to byla známka nerozvážnosti, ale pořád se držím svého hesla: 

"Příliš mnoho vědění zabíjí odvahu!"

Pokud vás riskování desítek tisíc korun neláká, přečtěte si před cestou následující řádky. O tom, jak jsme se my u vyřizování dokumentů zapotili si můžete přečíst např. zde: Epopej o kupování auta a ty nejlepší rady nasát here: Jak koupit auto v USA.

Koupě a prodej auta turistou v USA není standardní záležitost (ehm ehm, tak trochu, ehm... možná i nelegální, ehm, říkejme tomu třeba šedá zóna), ale s trochou trpělivosti a psíma očima na paní úřednice je možné cokoli. 

Po koupi je totiž nutné přepsat auto na nového majitele a tato registrace v sobě obnáší pár problémů, které musí nerezident krapítko obejít. Kdyby se vás někdo ptal, kdo vám tyto postupy poradil, tak se neznáme a „kamarádka kamarádky říkala…“, ok? 🙈🙉🙊

Letní repasy pro Coca Colu, které jsem potkala v Brně u mechanika

 při zalepování díry v mém autě. Údajně v sobě mají i mašinu 

na tisk jmenovek na plechovky!

Kompletní článek, jak si chytře a bezpečně (rozuměj – lépe než my) koupit a zaregistrovat auto v USA, naleznete v členské sekci Travel Bible: https://travelbible.cz/van-life-v-usa/.

Pokud jste se už stihli ponořit do cizích pojmů při Googlování „How the heck can I buy a car in US?“, následující slovník pojmů vám pomůže se v amerických procesech vyznat.

Slovníček pojmů k registraci auta v USA 

Terénnější verze našeho Chevy. Žebříky, sekery, lopaty.
Absolutně luxusní monstrum.
Cca 10x vyšší ceny než naše dodávečka.

Ve všech státech USA neexistuje jeden univerzální postup, jak auto oficiálně zapsat do registru vozidel a legálně s ním jezdit. Každý okres i město se řídí jinými pravidly a v konečném výsledku vždy záleží na ochotě konkrétní úřednice vyjít netypickému žadateli, jako je cizinec s dlouhodobými vízy, vstříc.

Poradit obecně jak koupit a zaregistrovat auto je z těchto důvodů složité, ale k orientaci ve všech cizích pojmech a postupech pomůže jiným cestovatelům následující slovník pojmů, se kterými se na úřadech potká, i když např. v jiném pořadí.

Motor Vehicle Registration

Dobrá zpráva, jde to, povedlo se nám to 2x. Nezbytná je jistá úroveň angličtiny na vyjednávání. Komunikaci s úřady jsme zvládli jednoduchým stylem: „Hello, I just bought a car, what do I have to do?“ K úspěchu nás dovedla kapka drzosti a především neodbytnost. Nepostradatelným pomocníkem byl funkční americký telefon s daty na nekonečné potvrzování všech kontaktů, otevíracích dob nebo adres.

Title

Oficiální dokument potvrzující vlastnictví vozu. Něco jako velký techničák. Důležitý je při nákupu auta – po zaplacení vás původní majitel uvede na zadní stranu jako kupce a oba se na Title podepíšete. Od tohoto momentu je auto vaše a je nezbytné zažádat na příslušném úřadě o vystavení nového Titlu na vaše jméno, auto zaregistrovat a dostat novou SPZ.

DMV (Department of Motor Vehicles)

Registr silničních vozidel. Úřad, pod který spadáte fyzickou adresou uvedenou na Title. Jedná se buď o samostatnou budovu, nebo oddělení například radnice (town hall). Na základě doložených dokumentů vám vystaví nový Title na vaše jméno. Mezi orientační zdroje informací patří stránka www.dmv.org, na které se dozvíte požadavky na budoucí majitele vozidel (například které dokumenty musí přinést s sebou, kdy musí být pojištěný, apod.).

License Plates

Auto kupuj v Coloradu! Vše tam je jednodušší.

SPZ-tky neboli státní poznávací značky. Kromě identifikačních číslic mají na sobě nalepené tzv. tags označující rok a měsíc, do kdy platí. V obvyklých případech bývají vydané na 12 měsíců. V případě kratší doby platnosti pozor na komplikace s jejich prodlužováním. Pro cizince neplatí automatická pravidla.

VIN (Vehicle Identification Number)

Jedinečné číslo označující každé vozidlo a důkaz, že auto není kradené. Nejčastěji ve spojení s VIN inspection, kterou provádí zadarmo, nebo za malý poplatek policie (např. 10 dolarů). Ta porovná číslo na vozidle (většinou nálepka na dveřích či jinde na karoserii), údaj v Titlu a policejní databázi.

Vehicle Safety Inspection

Ekvivalent české technické kontroly. U registrace je povinná jen v některých státech, ve velké části USA 1x ročně či ob rok, anebo podle stáří auta. Pozor na státy na západním pobřeží s povinnou kontrolou emisí.

Liability Insurance

Povinné ručení. Často musí být zřízené na jméno majitele ještě před registrací auta, nebo do 10 dnů po ní. Rozdíl oproti ČR je v tom, že v USA jsou pojištění řidiči, zatímco u nás auta. Proto by měl být připojištěný i další pravidelný řidič vozidla. Při občasném půjčení vozidla by případnou škodu způsobenou jiným řidičem mělo pokrýt pojištění majitele.

Úlovek z Francie, kde bylo obytných dodávek habaděj.
Tahle měla vedle postele i linku se sporákem, velikostně pro skřítky.

Adresy a jak na ně

Největší překážka k zaregistrování vozidla se pojí s faktem, že jako turista nemáte v USA trvalé bydliště. Při volbě oblasti, kde vaše dobrodružství začne, je proto nezbytné nastudovat dopředu podmínky jednotlivých států a vybrat ten nejshovívavější.

Proof of Residency

Potvrzení o trvalém bydlišti v USA, které se dokládá například nájemní smlouvou či složenkami. Není povinné ve všech státech, ale tam, kde je, se stává pro cestovatele velkým problémem. Lze jej vyřešit notářsky ověřeným prohlášením vašeho amerického kamaráda, že u něj bydlíte.

Physical Address

Naše obvyklá adresa:
the middle of nowhere,
nobody knows where.

Trvalé bydliště, které v lepším případě (např. v Coloradu) není třeba dokládat potvrzením.

Mailing Address

Doručovací adresa, kam jsou z DMV za několik týdnů zaslané vyhotovené dokumenty.

General Delivery - super užitečná záležitost!

V USA si můžete i jako turista požádat o zaslání zásilky na vaše jméno na pobočku pošty a to zadarmo. Zeptejte se přímo na pobočce, jaké jsou jejich požadavky. Většinou stačí použít adresu pošty a své jméno, jindy pouze nadepsat dopis:

Pepa Novák

General Delivery

San Francisco, CA 123 45

V některých případech bylo potřeba vyplnit malý formulář. Adresu pošty můžete ideálně použít jako Mailing Address při registraci auta.

Chceš se do Ameriky vrátit? Stýská se ti? To jsou zbytečné otázky :)

Hodně štěstí při všech vyřizováních, ať už k vám tyto informace dostanou kudykoliv. 

Celé naše roční dobrodružství v dodávce je samozřejmě zdokumentováno na 

www.facebook.com/andyjede a pokud se dostanete do kupovací/registrovací situace a budete mít nějaký dotaz, se kterým bych vám mohla pomoci, určitě mi napište. 😎

A.

AndyJede alias AndySeVeze, VašekŘídi

Psí parky

Jako majitelku psa mě v USA zaujaly psí parky, které jsou hojně rozšířené nejenom ve velkých, ale i v menších městech. Amerika je opravdu velká země, a proto je nějak přirozeně místo i na rozsáhlé parky často přímo uprostřed města. Nejedná se jen o oplocený plácek, jako je tomu často u nás, kde brňáci čekají na svůj perfektní park se vším všudy.

V Americe jsou to velké plochy rozmanitého terénu - mulč, tráva, písek, kamení, umělá tráva či udusaná hlína a štěrk. Ve státech, kde během léta panují vysoké teploty, se dbá na to, aby v parku byly stromy či umělá zastřešení nabízející stín. Když už se staví v USA psí park, tak pořádně. Na místě bývají i nejrůznější pítka s vodou, od hadice s miskami, po zabudované fontány - a pokud park neměl vyřešený přívod vody už ze začátku stavby, je k místu přivezen velký barel vody, který správa města pravidelně doplňuje vodou čerstvou. Parky zdobily skalky, kameny a nechyběly samozřejmě ani překážkové dráhy na agility. 

Během sólo cestování jsem po dlouhých dnech v autě na dálnici Baxovi vždy "slíbila", že zastavíme u nějakého parku, kde se vyběhá a vyřádí s ostatními psy. Navštívila jsem desítky parků od Colorada na sever i na západ a musím uznat, že 95% z nich bylo na vysoké úrovni. Od vzhledu, výbavy, po rozlohu či důmyslné řešení rozdělení prostoru. Nabízely zábavu nejenom pro psy, ale byly i místem k setkávání jejich majitelů. Psi se mohli v klidu vyběhat bez otravných vodítek a pánečci se nemuseli strachovat, že se zatoulají, kdyby ucítili veverku/srnu/fenku nebo okolo jelo auto či chutný cyklista k nahánění. 

Pár příkladů z praxe, které mi utkvěly v paměti. V Bueně Vistě byl psí park výjimečný nejenom dojemnou snahou o udržení standardu vody na místě pomocí doplňovacího barelu, ale i hromadou hraček, míčků a disků, které v parku ležely volně k dispozici a nikoho z místních ani turistů nenapadlo si šikovné věcičky vzít domů. 

V parcích jsem se seznámila s lidmi, s nimiž jsem dokonce v kontaktu až dodnes! Například s Andrewem, se kterým jsme se dali do řeči kvůli mému přízvuku (dělal si ze mě legraci, jestli jsem z Kanady) a nakonec mi u sebe doma poopravil auto a zachránil tím celou výpravu! Prim psích parků hrálo království u Salt Lake City a to nejenom nepřekonatelným výhledem na Twin Mountain, ale až hollywoodskou výstavbou a výbavou - jako byla okružní trasa na běhání, různorodý materiál povrchu, lavičky, jezírko uprostřed  či umělé kopečky. V dobré čtvrti si i psi zasloužili svůj luxusní park. Jen pánečci zde nebyli tak přístupní jako na zapadlých místech. 

Líbila se mi myšlenka psích parků u veteriny a útulků, s níž jsem se setkala minimálně dvakrát. Zaměstnanci a potencionální majitelé tak měli možnost vzít pejska z útulku na zkoušku do parku a viděli jeho chování v přirozeném prostředí mezi ostatními psy. V jednom z nich jsem potkala pána s neuvěřitelným štěnětem obřího plyšového medvěda. V Americe narůstá na popularitě křížení pudlů s nejrůznějšími rasami k získání kombinace požadovaných charakterových rysů a vzhledu. Pánův pes byl křížencem velkého pudla s bernským salašnickým psem, kterého jsem se marně snažila vyfotit během toho, co poskakoval po parku jako přerostlá chundelatá hopskulka. 

Když jsem ztroskotala na několik týdnů v Idahu, psí park se stal mým denním chlebem k trávení času. Bax se rozhodně nezlobil, ikdyž vděku jsem se od něj taky nedočkala! Při každém odchodu kvílel, jakoby v parku nestrávil oproti ostatním psům drtivou většinu dne. 

Socializace v psích parcích pomohla Baxovi získat sebevědomí i respekt k ostatním. Naučil se vyrovnat i větším psům a věřím, že díky tomu není malým hysterickým psíkem, ale hravým parťákem, který se nezalekne ani vlčáka ke hře. (Spíš k obskákání.) Naopak jedna stydlivá tří měsíční fenka vlčáka s růžovým šátkem okolo krku se Baxe dokonce bála, přestože byla i přes mladší věk už několikrát větší a těžší než on. 

Bax se díky blízkému kontaktu a hře se psy všeho věku a velikostí naučil vycházet prozatím s každým psem a jsem přesvědčená, že o tom socializace má být. Jen v málo situacích, jako např. když už byl unavený a začal se mi schovávat u nohou jsem seznala, že je čas zakročit a být i jeho ochráncem. Vše ostatní jsem nechávala, aby štěně naučili ostatní psi. Když si moc dovoloval, tak si ho podali, ale většinu času mě i ostatní pejskaře překvapovalo, jak se od štěněte nechají prohnat a mydlit.

Jedním z nejkrásnějším míst pro psy i lidi byl poslední park, který jsme navštívili v San Francisku. Jednalo se o rozlehlou zátoku vhodnou k celodennímu procházení, kde pro pánečky byla i venkovní kavárna. Pro psy za ní byla i sprcha, takže mohli s čistým svědomím svobodně dovádět především vodomilní labradoři i v bahnitých březích. Záliv s loukami a mostky navíc nabízel výhled na centrum města a známý Golden Gate Bridge!
 

Po návratu do Čech mi tu chyběly podobné a pořádné psí parky - oplocené výběhy s překážkami, prostorem na trénink i hru a setkávání s lidmi s podobnými zájmy. A proto jsem se rozhodla využít možnosti, vymyslela projekt, během kterého by se mohl postupně zrenovovat a rozšířit komínský psí výběh a to celé přihlásila pod heslem Psí parky pro Brno do SmartUpu od Nadace O2. 

Když vše dobře dopadne, potkáme se tam v září s Baxem na ničím nerušené lítačce!