Dobrá zpráva! Všichni umíme francouzský jazyk lépe, než si myslíme!
Když jsem začala šířit novinu, že jedu do Francie, každý se mě ptal, jestli umím jazyk.
"Ne, ani slovo." Odpovídala jsem s pobavením.
"A co budeš dělat, když se nedomluvíš?! Nikomu nebudeš rozumět, tam nikdo neumí anglicky! A Němčoury taky nemají rádi."
"Já se na ty situace právě strašně těším!"

Myslím
to s francouzštinou vážně, a proto se neochuzuji o zážitky používáním
slovníku na mobilu před živými učebnicemi - Francouzy. Doma jsem si
vyhledala pár základních frází a pojmů a při každé návštěvě trafiky,
pekárny či sdílného kolemjdoucího se učím nové zajímavosti a nevadí mi ze sebe dělat vola. Není
to žádná raketová věda:
Chceš-li si porozumět s cizincem,
nauč se v jeho jazyce prosím a děkuji,
všechno ostatní už se dá obejít.
Pokud máte rádi jídlo a hudbu, nějaká ta slovíčka umíte též!
Tak například:
V pondělí jsem si uvědomila, že neumím pojmenovat barvy. Nakonec se opět ukázalo, že většinu z nich vlastně okrajově znám a věřím tomu, že i ostatní nefrancouzštináři!
Chceš-li si porozumět s cizincem,
nauč se v jeho jazyce prosím a děkuji,
všechno ostatní už se dá obejít.
Pokud máte rádi jídlo a hudbu, nějaká ta slovíčka umíte též!

- "Merci, za to že jsi." - Děkuji
- Rama Crème Bonjour. - Dobré ráno/ Dobrý den
- Petr Muk - "Bonsoir mademoiselle Paris" - Dobrý večer
V pondělí jsem si uvědomila, že neumím pojmenovat barvy. Nakonec se opět ukázalo, že většinu z nich vlastně okrajově znám a věřím tomu, že i ostatní nefrancouzštináři!
Byli
jsme se podívat na farmářské trhy obhlídnout čerstvé dobroty a králíky,
kteří jsou na
místě uuurčitě k pohlazení a ne k odnesení domů na vaření se smetanou. Trhy v našem městě jsou lákadlem pro široké okolí a
najdete zde nejenom jídlo, ale i vychytávky nezbytné pro život v
Normandii. V našem "dómu" a prostorách okolo nabízejí místní farmáři
hromady sýrů, paštik, uzeného masa a klobás, ale narazíte zde i na
asijskou kuchyni či "regionální normandské" manga, ananasy, mandarinky a jiné ovoce.
Trochu se mě dotklo, když mi jeden z méně folklórních prodejců nabízel
hůl na chození. Nebyla to ledajaká špacírka, ale speciální model
přizpůsobený místnímu počasí - na plastové hůlce byl připevněn zároveň lagricový
puntíkatý deštník!
"Dobrý den, prosím Vás o jednu... děkuji, na shledanou. " - se dostává do standardního slovníčku. Ale ty barvy, barvičky...
Situaci jsem vyřešila jednoduše. S blbou výslovností, ale poctivou snahou jsem ukázala na každou papriku jiné barvy zvlášť a požádala o "un, un, un", od každé jednu. Vše dopadlo dobře, ale zklamalo mě, že neznám ani tak základní barvu jako červená. Nákup dopadl rozhodně lépe, než ten ze vtipu o Čechovi v anglické cukrárně:
Přijde Čech v Anglii do cukrárny vybrat si zákusky.
"Ten, ten a ten." Ukáže prodavačce prstem na tři různé dortíky.
Čech se posadí a za chvilku za ním přijde obsluha s třiceti zákusky.
Večer jsem zasedla ke Googlu, začala hledat názvy barev. Světe div se, půlku známe...


.


A na konec veleznámý, Moulin Rouge! Muzikálový film o kabaretu Červený mlýn, či brněnský vykřičený dům známe stejně dobře, jako růž na líčka či na rty.
Na procvičení a zbytek je tu malá jarní ilustrace.
さようなら
Žádné komentáře:
Okomentovat