Výbava a techno-vymoženosti zajišťující naše přežití

 

Věci, na který nedáme dopustit 

(zatím nám za jejich doporučení nikdo neplatí, takže jde opravdu jen o tipy z praxe)  

 

KUCHYNĚ

Některé věci jsou jasné, hodnotu jiných si uvědomí člověk až po chvilce jejich absence. Rozhodně děkujeme Prometheovi za oheň. K tomu se pojí náš plynový vařič, díky němuž už jsme navařili pár luxusních jídel, byť to trvalo půl dne. Malá bomba je určitě super základ, ať už na ohřátí vody na čaj či na kouzlení s konzervou fazolí. Sortiment výbavy na vaření venku je nekonečný a zámožnější kemper může mít fakt fancy gril. V našem případě hraje jednu z nejdůležitějších rolí malý rošt. Je z thrifu, je o něco málo větší než A4, ale používáme jej pořád - na buřty, brambory, kukuřice, hrnce, pánve, přes vařič na dvě mocca konvičky, na oheň, na veřejný gril. 

Úroveň stolování i jiných činností hodně zvýšily dvě rybářský židličky. Jsou ze sekáče, jak jinak. Dlouho nám trvalo sehnat stůl. Pravé skládací na kempování se většinou všude pohybovaly okolo 40$ a v thrifu jsme hledali neúspěšně. Málem jsme pořídili malinký lagricový stolek za 15$ ve spešl karavanovém obchodě. Se začínající sezónou se pochlapil Walmart a koupili jsme v něm dost mega, hodně bytelnej a za přiměřených 20$ fakt dobrej skládací stůl. Zatím se nám daří dozadu auta narvat vzhůru nohama kolo (respektive vzhůru kolama :D) a za něj i stůl. Osvědčil se už jak na přípravu jídla, tak třeba jako zástěna grilu před větrem. Nevýhodou přibývající výbavy je i rostoucí bordel, který se snažíme organizovat, ale vybalit se a sbalit se pomalu zabírá víc a víc času. Ikdyž třeba vstávám k šesté kvůli wc (tzn. že V. je taky vzhůru protože je princezna na hrášku), stejně se někam nevyprdelíme dřív než po poledni!

ENERGIE

Zásuvka do zapalování

Většina kemperů v autech se vybaví solárním systémem. Na výběr jsou různé velikosti, skladnosti a výkonnosti. Nejedná se zrovna o levnou záležitost a po průzkumu trhu a posouzení našich potřeb jsme se rozhodli zkusit jinou variantu. Nabíjet potřebujeme především malou elektroniku v popředí s počítačem. Nezbytnost soláru se láme na tom, jestli se kemper rozhodne pro elektrickou ledničku. Bez ní je obživa v autě složitější, ale existuje ještě další varianta, která v USA hodně frčí. Amerika je země ledu. Na každé benzínce, v obchoďáku i ve stáncích podél silnic se prodávají pytle s kostkama ledu. Pít kolu bez ledu je tu jako pít u nás teplý pivo bez pěny.  "No go". 
Rozhodli jsme se přidat do proudu a koupili si plastovou chladničku na led, která se nám akorát vleze mezi sedadla. Jeden pytel za 2$ nám zatím vydržel ke čtyřem dnům a máslo, jogurty, sýry, vajíčka apod. značně zvýšili úroveň našeho jídelníčku. Kolem a kolem, ušetříme, máme víc vody a nemusíme na konci řešit jak prodat solár.

A teď k té zásuvce. Solární situaci jsem konzultovala s tátou, protože je z oboru. Poradil mi, ať se ještě podíváme po adaptéru, který by se zapojil do zapalování (která máme v dodávce dvě) a měl výstup jako zásuvka. Jednoduchá koupě v prvním větším Walmartu, za cca 30$. Aktuálně máme pocit, že jsme neuvěřitelně hi-tech - můžu psát v podstatě kdykoli, po cestě i ráno/večer a zbývá nám i baterka na film. Auto kucká při startování ještě o trošku víc, ale jsme připraveni na výměnu baterky. Psychicky a teoreticky, prakticky zatím prostě JEDEM. 😄
 

NÁDOBY

Kanystr na benál byl bez debat jednou z nejdůležitějších koupí a nedáme bez něj ránu. Naše kontrolka ukazuje zbývající benzín nepředpovídatelným způsobem a už jsme minimálně dvakrát dojeli nadoraz. Navíc se začínáme pohybovat opravdu uprostřed "middle of nowhere" a občas špatně odhadnem, jak daleko se nachází další benzínka.

Některá kempování jsme mohli v klidu protáhnout díky zásobnímu barelu vody. Na každé vhodné zastávce taky doplňujeme všechny petláhve a malý kanystry od vod co máme. Voda je prostě nenahraditelná a potřebujeme ji neustále - nejenom na pití samotnou, ale taky na vaření čaje, kávy, těstovin, rýže, kašiček, čínských nudlí, atd. Díky ledničce máme další zdroj vody z rozpuštěného ledu, který by se v případě krize dal pít, nicméně prozatím se třeba hodí na zalívání ohnišť. Aktuálně se nacházíme v Coloradu, kde jsou lesní požáry velkým strašákem, takže voda a lopatka na písek se stává základní výbavičkou k práci s ohněm.

Opomenout nesmím ani kýbl, ve kterým už bylo bůhvico. Nejprve jsme ho používali při mytí auta už kdysi v Massachusetssu. Takže byl zevnitř trošku černej. Později jsme do něj balili příslušný techno úklidový věci, nakonec špinavý nádobí a teď už jakkýkoliv nádobí, co je potřeba přenést. Vašek kýbl poctivě vydrhl, tak doufáme že už to není takovej kentus.

 

VŠEMOŽNÉ PÍČOVINKY

(název od Vaška)

O gumicukách jsem se zmiňovala dřív a jsou stále univerzálními pomocníky. Drží kufry a úložný krabice na místě během jízdy. Taky fungují jako věšáky na mokrý či smradlavý oblečení nebo ručníky. Super koupí byl rychleschnoucí ručník z mikrovlákna či čeho, co nezatuchá (150 Kč Decathlon). Na večer přes natažený gumicuky přehazujeme deky, aby nám nebylo vidět dovnitř - navíc deky hodně fungují i jako tepelná izolace.








Ke gumicukům patří háčky. Velká esíčka jsme nejprve haluzí dostali a využili okamžitě na zavěšení dek, bund, krosny apod. Vnitřní rámy auta jsou plné otvorů a hákovat tak můžeme do aleluja. Jakmile jsme začali háčky shánět v obchodu, neuspěli jsme. Vašek je naštěstí vášnivej sběratel bordelu ze země, a díky tomu dokonce našel další dva uprostřed lesa a na vrcholku kopce. Náhodou jsme na háčky ke koupi narazili na pobočce Fedexu v papírnických potřebách.

 

HYGIENA

Vlhčený ubrousky bych si s sebou vzala jako jednu ze tří věcí na opuštěnej ostrov. Bereme ty nejlevnější pro mimina a v kombinaci s dezinfekčních gelem (hand sanitizer) nám poskytují aspoň základní pocit hygieny. Použití je jasný nejenom po lesním wecku, ale třeba i po veřejných kadiboudách bez vody (ve většině parků). Po práci s ohněm či grilem většinou končí Vašek s černým obličejem i rukama až lokty. Pokud nejsme u zdroje vody, kapesníčky nám šetří zásoby. Vlhčený ubrousky a dezinfekční gel nám zachránili už párkrát život, po celým dnu v botách. Smradlavý boty se nám řešit 100% nedaří, ale dají se vždycky aspoň na noc hodit ven - slibujeme si od nich ochranu před medvědy. Nohy máme po kapesníčkové proceduře jako nový. Pokud teda zrovna nejtrajdáme písečnými dunami. Na písek už jsme zvyklí z Floridy a navíc nesmrdí, takže ten nám tolik neva.

"Protože popel je sterilní!"