Psí parky

Jako majitelku psa mě v USA zaujaly psí parky, které jsou hojně rozšířené nejenom ve velkých, ale i v menších městech. Amerika je opravdu velká země, a proto je nějak přirozeně místo i na rozsáhlé parky často přímo uprostřed města. Nejedná se jen o oplocený plácek, jako je tomu často u nás, kde brňáci čekají na svůj perfektní park se vším všudy.

V Americe jsou to velké plochy rozmanitého terénu - mulč, tráva, písek, kamení, umělá tráva či udusaná hlína a štěrk. Ve státech, kde během léta panují vysoké teploty, se dbá na to, aby v parku byly stromy či umělá zastřešení nabízející stín. Když už se staví v USA psí park, tak pořádně. Na místě bývají i nejrůznější pítka s vodou, od hadice s miskami, po zabudované fontány - a pokud park neměl vyřešený přívod vody už ze začátku stavby, je k místu přivezen velký barel vody, který správa města pravidelně doplňuje vodou čerstvou. Parky zdobily skalky, kameny a nechyběly samozřejmě ani překážkové dráhy na agility. 

Během sólo cestování jsem po dlouhých dnech v autě na dálnici Baxovi vždy "slíbila", že zastavíme u nějakého parku, kde se vyběhá a vyřádí s ostatními psy. Navštívila jsem desítky parků od Colorada na sever i na západ a musím uznat, že 95% z nich bylo na vysoké úrovni. Od vzhledu, výbavy, po rozlohu či důmyslné řešení rozdělení prostoru. Nabízely zábavu nejenom pro psy, ale byly i místem k setkávání jejich majitelů. Psi se mohli v klidu vyběhat bez otravných vodítek a pánečci se nemuseli strachovat, že se zatoulají, kdyby ucítili veverku/srnu/fenku nebo okolo jelo auto či chutný cyklista k nahánění. 

Pár příkladů z praxe, které mi utkvěly v paměti. V Bueně Vistě byl psí park výjimečný nejenom dojemnou snahou o udržení standardu vody na místě pomocí doplňovacího barelu, ale i hromadou hraček, míčků a disků, které v parku ležely volně k dispozici a nikoho z místních ani turistů nenapadlo si šikovné věcičky vzít domů. 

V parcích jsem se seznámila s lidmi, s nimiž jsem dokonce v kontaktu až dodnes! Například s Andrewem, se kterým jsme se dali do řeči kvůli mému přízvuku (dělal si ze mě legraci, jestli jsem z Kanady) a nakonec mi u sebe doma poopravil auto a zachránil tím celou výpravu! Prim psích parků hrálo království u Salt Lake City a to nejenom nepřekonatelným výhledem na Twin Mountain, ale až hollywoodskou výstavbou a výbavou - jako byla okružní trasa na běhání, různorodý materiál povrchu, lavičky, jezírko uprostřed  či umělé kopečky. V dobré čtvrti si i psi zasloužili svůj luxusní park. Jen pánečci zde nebyli tak přístupní jako na zapadlých místech. 

Líbila se mi myšlenka psích parků u veteriny a útulků, s níž jsem se setkala minimálně dvakrát. Zaměstnanci a potencionální majitelé tak měli možnost vzít pejska z útulku na zkoušku do parku a viděli jeho chování v přirozeném prostředí mezi ostatními psy. V jednom z nich jsem potkala pána s neuvěřitelným štěnětem obřího plyšového medvěda. V Americe narůstá na popularitě křížení pudlů s nejrůznějšími rasami k získání kombinace požadovaných charakterových rysů a vzhledu. Pánův pes byl křížencem velkého pudla s bernským salašnickým psem, kterého jsem se marně snažila vyfotit během toho, co poskakoval po parku jako přerostlá chundelatá hopskulka. 

Když jsem ztroskotala na několik týdnů v Idahu, psí park se stal mým denním chlebem k trávení času. Bax se rozhodně nezlobil, ikdyž vděku jsem se od něj taky nedočkala! Při každém odchodu kvílel, jakoby v parku nestrávil oproti ostatním psům drtivou většinu dne. 

Socializace v psích parcích pomohla Baxovi získat sebevědomí i respekt k ostatním. Naučil se vyrovnat i větším psům a věřím, že díky tomu není malým hysterickým psíkem, ale hravým parťákem, který se nezalekne ani vlčáka ke hře. (Spíš k obskákání.) Naopak jedna stydlivá tří měsíční fenka vlčáka s růžovým šátkem okolo krku se Baxe dokonce bála, přestože byla i přes mladší věk už několikrát větší a těžší než on. 

Bax se díky blízkému kontaktu a hře se psy všeho věku a velikostí naučil vycházet prozatím s každým psem a jsem přesvědčená, že o tom socializace má být. Jen v málo situacích, jako např. když už byl unavený a začal se mi schovávat u nohou jsem seznala, že je čas zakročit a být i jeho ochráncem. Vše ostatní jsem nechávala, aby štěně naučili ostatní psi. Když si moc dovoloval, tak si ho podali, ale většinu času mě i ostatní pejskaře překvapovalo, jak se od štěněte nechají prohnat a mydlit.

Jedním z nejkrásnějším míst pro psy i lidi byl poslední park, který jsme navštívili v San Francisku. Jednalo se o rozlehlou zátoku vhodnou k celodennímu procházení, kde pro pánečky byla i venkovní kavárna. Pro psy za ní byla i sprcha, takže mohli s čistým svědomím svobodně dovádět především vodomilní labradoři i v bahnitých březích. Záliv s loukami a mostky navíc nabízel výhled na centrum města a známý Golden Gate Bridge!
 

Po návratu do Čech mi tu chyběly podobné a pořádné psí parky - oplocené výběhy s překážkami, prostorem na trénink i hru a setkávání s lidmi s podobnými zájmy. A proto jsem se rozhodla využít možnosti, vymyslela projekt, během kterého by se mohl postupně zrenovovat a rozšířit komínský psí výběh a to celé přihlásila pod heslem Psí parky pro Brno do SmartUpu od Nadace O2. 

Když vše dobře dopadne, potkáme se tam v září s Baxem na ničím nerušené lítačce!

Bez francouzštiny nepřežiješ

Dobrá zpráva! Všichni umíme francouzský jazyk lépe, než si myslíme!

Když jsem začala šířit novinu, že jedu do Francie, každý se mě ptal, jestli umím jazyk. 

"Ne, ani slovo." Odpovídala jsem s pobavením.

"A co budeš dělat, když se nedomluvíš?! Nikomu nebudeš rozumět, tam nikdo neumí anglicky! A Němčoury taky nemají rádi."

"Já se na ty situace právě strašně těším!"

Po měsíci si troufám říct, že i před příjezdem jsem vlastně uměla víc než slovo. Dohromady jich je nyní možná 20-30, ale na můj způsob života zde to bohatě stačí. A do toho trocha angličtiny, němčiny, latiny a hodně usmívání. Za angličtinu vděčím pohlednému profesorovi z gymnázia, který vypadal jako Daniel Craig v roli současného Jamese Bonda a hromadě cestování. K němčině a latině mě přivedla opět profesorka, která brala výuku jazyka jako detektivní hru a mě jen mrzí, že už nemám příležitost jí říct, že to bylo zatraceně dobrý a pořád z toho čerpám.

Myslím to s francouzštinou vážně, a proto se neochuzuji o zážitky používáním slovníku na mobilu před živými učebnicemi - Francouzy. Doma jsem si vyhledala pár základních frází a pojmů a při každé návštěvě trafiky, pekárny či sdílného kolemjdoucího se učím nové zajímavosti a nevadí mi ze sebe dělat vola. Není to žádná raketová věda:

Chceš-li si porozumět s cizincem, 
nauč se v jeho jazyce prosím a děkuji, 
všechno ostatní už se dá obejít.

Pokud máte rádi jídlo a hudbu, nějaká ta slovíčka umíte též! 
Tak například:

• "Merci, za to že jsi."  - Děkuji

• Rama Crème Bonjour. - Dobré ráno/ Dobrý den

• Petr Muk - "Bonsoir mademoiselle Paris" - Dobrý večer

To už je slušná výbavička!
V pondělí jsem si uvědomila, že neumím pojmenovat barvy. Nakonec se opět ukázalo, že většinu z nich vlastně okrajově znám a věřím tomu, že i ostatní nefrancouzštináři!

Byli jsme se podívat na farmářské trhy obhlídnout čerstvé dobroty a králíky, kteří jsou na

místě uuurčitě k pohlazení a ne k odnesení domů na vaření se smetanou. Trhy v našem městě jsou lákadlem pro široké okolí a najdete zde nejenom jídlo, ale i vychytávky nezbytné pro život v Normandii. V našem "dómu" a prostorách okolo nabízejí místní farmáři hromady sýrů, paštik, uzeného masa a klobás, ale narazíte zde i na asijskou kuchyni či "regionální normandské" manga, ananasy, mandarinky a jiné ovoce. Trochu se mě dotklo, když mi jeden z méně folklórních prodejců nabízel hůl na chození. Nebyla to ledajaká špacírka, ale speciální model přizpůsobený místnímu počasí - na plastové hůlce byl připevněn zároveň  lagricový puntíkatý deštník!

Chyběla nám doma zelenina a tak jsme se vypravili k příslušnému stánku. Na stolku ležely tři krabice s barevně rozlišenými paprikami, klasické červeno-zeleno-žluté trio. Domluvili jsme se, že vezmeme od každé barvy jednu. A přišel zádrhel! 

"Dobrý den, prosím Vás o jednu... děkuji, na shledanou. "  - se dostává do standardního slovníčku. Ale ty barvy, barvičky...

Situaci jsem vyřešila jednoduše. S blbou výslovností, ale poctivou snahou jsem ukázala na každou papriku jiné barvy zvlášť a požádala o "un, un, un", od každé jednu. Vše dopadlo dobře, ale zklamalo mě, že neznám ani tak základní barvu jako červená. Nákup dopadl rozhodně lépe, než ten ze vtipu o Čechovi v anglické cukrárně:

Přijde Čech v Anglii do cukrárny vybrat si zákusky. 

"Ten, ten a ten." Ukáže prodavačce prstem na tři různé dortíky.

Čech se posadí a za chvilku za ním přijde obsluha s třiceti zákusky. 


Večer jsem zasedla ke Googlu, začala hledat názvy barev. Světe div se, půlku známe...

Máte rádi hořkou černou čokoládu? Co třeba Lindt Noir Intense?

Wow, nejvyšší hora Evropy - Mont Blanc, není Hora Blanka, ale Bílá hora? To bude tím sněhem bílým! Z těchto poznání mi občas exploduje mozek, ale je to radostný proces.

.

Bleu - Blue = je modrá bez komentáře. Snad jen pro zajímavost, že řízek plněný šunkou a sýrem Cordon Bleu je nepřímo pojmenován po kulinářském institutu a  ocenění toho jména, které v překladu znamená Modrá stuha.

Gris a Grey je očividně také z jedné rodiny, takže "strhující erotický román o temných touhách v každém z nás" už nazývat jedině 50 nuances de Gris!

A na konec veleznámý, Moulin Rouge! Muzikálový film o kabaretu Červený mlýn, či brněnský vykřičený dům známe stejně dobře, jako růž na líčka či na rty.

Na procvičení a zbytek je tu malá jarní ilustrace.

さようなら