Hlídání domů nás baví!
Za celou naši cestu se nám podařilo nasmlouvat už 6 domácností, v nichž jsme hlídali psy a kočky. Poplatek 100 dolarů za roční registraci na webovkách www.trustedhousesitters.com se mi už dávno mnohonásobně vrátil, díky ušetřeným penězům za ubytování a jídlo. Nebo například nářadí, které bychom si jinak museli pujčovat. Kdyby jste někdo chtěl služby v rámci svého cestování využít, prosím zadejte mě jako referenta - dostali bychom tři měsíce členství zdarma a tím pokryli celou dobu naší výpravy. Děkujem!
Vašek se nechal strhnout mou láskou ke Coloradu a tak si hovíme už ve třetím domě v různých částech tohoto státu. První dva byly bomba!
Začali jsme horskou vilou v Coniferu, kde jsme byli postaveni před reálné riziko, že nám psa může sežrat puma. Už se to bohužel přihodilo předchozímu. Dům stál v řídce osídlených vrcholcích a po okolí se proháněly stáda srnek, zmínění mountain lioni a z cukrových pítek pro ptáky pili medvědi. Šelmy jsme neviděli, nicméně obzvlášť první dny jsme byli hodně opatrní na to, kdy necháváme malou maltézačku Bellu samotnou venku. Predátoři jsou prý nejakčnější při svítání a západu,v ty doby jsme raděj nevylízali. Večery jsme trávili u filmů a seriálů na Netflixu při ohýnku v kamnech. Doporučujeme 13 reasons.
V tomto domě jsme se seznámili se systémem elektrického obojku, který je tu hojně využíván. Většina domů tu moc nemá ploty a nejspíš počítají s tím, že za cedulí NO TRESPASING, už vás můžou zastřelit. Psi okolo domu jsou vyřešeni vyjmečně řetězem a občas na zip-linu, na kterou jsou zachycení nahoře a jezdí po ní okolo domu. Častá jsou vytyčená elektrická pole - pokud se pes přiblíží k jejich hranici, začne spešl obojek pípat. Pokud se dostane přímo na úroveň, dostane elektrický kopanec. Funguje to dobře, Pavlov by měl radost. Psům, co jsme potkali, stačilo zapípání a zdrhali zpátky k domu. Obojek jsem vyzkoušela na noze a štípnutí nebylo nic moc, natož když to mají chudáci pod bradou kovovými trny směrem do krku (jojo, mají kožich a trny mají kulatý konce, ale stejně). Zní to drsně, sežrání od pumy to nevyřeší, ale funguje to a pes má hezkej výhled.
V Coniferu se Vaškovi podařilo díky luxusní výbavičce garáže dodělat naši vytouženou polici a úložné prostory dodávky. Zbylé dřevo už nám možná bude sloužit jen na třísky na podpal. Výbavu máme uvnitř v podstatě kompletní a úspěšně jsme se i přiblížili k vytouženému roof racku na střechu. Na něj přiděláme kolo a díky tomu Vašek přestane spát s řidítky v zádech. Rozhlížíme se po nějaké levné loďce či kayaku, protože jezer a řek je tu habaděj.
K nejoblíbenějším výhodám housesittingu pro nás patří především postele, kuchyně a samozřejmě sprcha. Ve větších domech s více odrostlými dětmi se dá počítat s větším počtem pokojů pro hosty. V Coniferu jsme tak každý měli svůj pokojíček a v podstatě vlastní patro během toho, co byli v domě před odjezdem majitelé. S radostí využíváme vymoženosti normálních a nadstardadních kuchyní - grilujeme ostošest a vaříme cokoli čerstvého či nabídnutého ke konzumaci od majitelů. V Coniferu se o nás paní domu bohovsky starala - ochutnali jsme bizoní burger, domácí pizzu a na rozloučenou jsme měli pekáč buchty a muffiny. Někdy s mírou, někdy bezostyšně vyžerem ledničku, záleží na domluvě s majiteli. Na některým místech třeba stačí pak napsat seznam, co jsme snědli, aby paní domu věděla, co má po příjezdu nakoupit a nebyla zaskočená chybějícími surovinami. V Coniferu jsme se vůbec nějak rozrochnili, "off-guardovali" a podařilo se nám omylem zničit i pár věcí (upadlá kočičí keramická miska, ohlej nůž a dekorativní talířek v myčce). Majitelé to brali v klidu a my jsme teď víc pozorní. Na oplátku za útočiště a komfort něčího domova se vždy snažíme po sobě co nejlíp uklidit, vyprat a nakoupit třeba alespoň pár základních věcí na snídani nebo třeba kytku na stůl.
Conifer je krásný místo, kde nás jen mrzelo, že v pěší vzdálenosti není žádná cesta ani stezka. Veškeré pozemky jsou soukromé a nelze se jen tak rozhodnout "hele les a kopec, já na něj vylezu". Mezi pozemky nevedou kromě hlavních příjezdovek cesty k užití. Na vycházky se psem jsme jezdili po okolí a během jednoho týdne se stihli spálit na slunci a za pár dní se koulovat prašanem, mokřanem i bahňanem.
Hlídání domů a bytů se dá najít od pár dnů po týdny a měsíce, rozhodně platí, že na užití si okolí je ideální min. týden a spíše 14 dní a víc. Týden uběhne mrknutím oka, než se rozkoukáme a zabydlíme, už vyklízíme z domu naše věci. V Coniferu jsme byli přes dva týdny a měli se bájo, hodně se nám nechtělo odjíždět. Každý den jsme viděli srnky a kolibříky. Vyjeli jsme taky opakovaně okukovat stádo bizonů a jaků v blízkým kolí nebo třeba navštívili muzeum a hrob Buffalo Billa.
Nejcennější jsou pozitivní vztahy s majiteli domu, kteří měli zájem o náš příběh a rádi nám poradili, kam vyrazit. Rodina mi nabídla, že kdybych byla v úzkých, až Vašek odjede do ČR, ať určitě přijedu a zůstanu u nich. Na rozloučenou jsme povečeřeli kuřecí řízky, šnicle jak maj bejt, protože paní vyrůstala část dětství v Německu. Těch hezkých věcí je hromada.
Moc mě baví nakouknutí do různých rodin, je to pokaždé inspirace! Vždycky říkám, že si pomyslně sbírám do hlavy designy domovů a ukládám z každé domácnosti to nej a jednou to použiju ve svém. Středová barůvka, plynový gril na balkónu (ideálně v paneláku v Komárově), kamna/krb,... jen k tomu bude potřeba amerického IT za manžela! Trošku mi to přijde jako sociální experiment to naše poustevnictví z domu do domu. Kdykoli otevřu webovky housesittingu a vykouknou tam na mě nabídky hlídání na Hawaii, Novým Zélandu či všelijakých ostrůvcích, to chceš! (PS: nikdo mě za reklamu neplatí ;)
Další coloradskou destinací se pro nás stal Black Hawk. S majiteli jsme se domluvili na dva termíny, s malou pauzou dohromady 2 týdny. Měli jsme se jako prasata v žitě. Vícekrát jsme hlídali dům zralejšímu manželskému páru s odrostlými dětmi pryč z hnízda, jednou hlídali řadovku mladé slečně a nyní se dostali do domácnosti mladé rodiny s miminem. Vašek se mě zděšeně ptal, jestli hlídáme i to batole. Paní nás ujistila, že ne - na starost jsme měli dvě střední fenky, Magie a Maize. Psiska byly skvělý, bezhlavě zbožňující Vaška a neúprosně lovící veverky na zahradě. Dům byl opět uprostřed hor, ale v hustěji osídlené oblasti, takže jsme během procházek provokovali hromady psů, často vypadajících jak medvědi.
Dům v Black Hawku byl střední velikosti, takovej správně zabydlenej, pohodlej, fun. Nejvíc nás bavila tzv. "man cave" v suterénu, kde jsme pro změnu sosali Netflix a jiný kanály. Dostala mě čuňárna Brickelberry, seriál který se k našemu putování po horách hodí. Po večerech jsme se choulili v dekách a psech, Vašek pocucával pivko, já koktejl (jeden za týden, New Orleans už nehodlám opakovat!), k tomu futrovali zmrzlinu či popcorn a sjížděli klasiky od Disneyho nebo třeba Ace Venturu.
Jó, dobrej život a tím to nekončí..
Kousek od Black Hawku se nachází původně hornické městečko Central City, tvářící se jako malé Las Vegas v horách. Opakovaně jsme projížděli kolem kasín a výškáčovitého hotelu uprostřed rokliny a okukovali naleštěný Corvetty k výhře. V horách mezi hikery, stanaři, RVčky a cyklisty působí gamblerské centrum trochu jako pěst na oko, ale tradice rejžování zlata se v oblasti nejspíš udržela.
Když jsme se vraceli do našeho hostitelského domu na druhý termín, čekala na nás sympatická paní domu s několika odměnami. Jakoby minule například bar k využití, lednice s pivkama a vířivka nestačily! Byli jsme pohoštěni texaským receptem na původně československé koláčky z kynutého těsta a buřtíky uvnitř. Historie "Kolaches" here! K tomu jsme měli příkazem vyjíst ledničku a cokoli v mrazáku.
Hřebem byl poukaz do jednoho kasína, abychom zažili něco místního. Celý večer jsme se po těchto odměnách za naše služby potutelně culili pod fousy a "hustovali". Vašek má moc rád, že mi nestačí říct cokoli jednou. Opakuju to dokola, dokud to ve mě vaří. Dokud se neuklidním, dokud mě nesetře. Hustý, hustý, hustý. Lidi jsou tu fakt fajn! Opět jsme se posnažili uklidit na max a díky volnějšímu režimu jsem naoplátku napekla jahodový táč a pizza šneky. I nám česká buchtička bodla!
V Black Hawku jsem se přesvědčila, že elektrický plot nefunguje 100%. Zkoušela jsem brát psy na kolo, ale mít oba dva na dvojvodítku a jet byla trochu sebevražda. Rozhodla jsem se tedy vzít jednoho a za chvilu druhého. Chyba. Občas věci nepromýšlím, uznávám. Chudák Magie to psychicky nevydržela, když viděla jak si druhá fenka se mnou vyráží na mini výlet. Několikrát jsem Magie vracela k domu, posazovala a myslela si, že mám vyhráno. Najednou slyším řev a za mnou na cestě běží druhej pes. Srdce jí bušilo jak o závod a obojek zuřivě pípal. Sejmula jsem jí ho z krku a jako tikající bombu nesla zpět za kopací hranici, která kolem domu nebyla viditelně vytyčena (jinde mají modré praporky). Takže ještě jednou.. k čemu že jsou ty elektrický ploty? Jo, nekazí výhled po okolí.
Na závěr nevesele, ale obdivně k místnímu systému:
Black Hawk je ukázková oblast odpoledních colorádských monzunových bouřek. Dopoledne jsme se mohli smažit a opalovat na sluníčku na terase a odpoledne sledovat blesky na obzoru a brodit se kroupami. K prudkým změnám počasí patří i vzniknuvší bleskové povodně. K tomu se pojí místní zajímavost, se kterou jsme se setkali už na východě a jihu USA. V oblastech, kde hrozí přírodní katastrofy jako je zaplavení dálnice či tornáda, chodí na mobily automaticky výstražné zprávy a upozornění. Chodí nám na americký i český telefon a je to super, ikdyž zároveň cítím, jak nás "big brother sleduje".
Po vycházce rezervací u historického hornického městečka Eldora nám přišla podobná zpráva, tzv. Amber Alert. Tentokrát se bohužel jednalo o pohřešované dítě, jehož heslovitý popis sms obsahovala. Jedna z vyšetřovatelských možností byla, že se 10-ti letá holka ztratila při silné bouřce předchozí den. Zbytek odpoledne jsme rozmýšleli nad tím, jak jsou hory přeci jen silné, co se asi stalo, jaké je počasí, teplota.. mrazí z toho v zádech. Příběh bohužel končí špatně, ale z jiných důvodů než "nehody v přírodě".
K pohřešovaným dětem bych dodala i další "zajímavost" - to slovo zní pitomě, vzhledem k tomu, že to není žádná atrakce, ale vážná věc, ale jde mi o tu rozdílnost s naší domovinou, chápete. V obchoďáku Walmartu je vždy u záchodů velká nástěnka plná fotek pohřešovaných dětí a teenagerů. U nás jsou v Bille inzeráty s nabídkou audio kazet Ivety Bartošové, tady se nejspíš zoufalí rodiče chytají každé naděje.
Jak to uzavřít? Je tu krásně, ale blbý věci se tu dějou taky, jako všude.
Kecám, v horách ne.
Dívka byla zavražděná v části Denveru, takže za všechno můžou města.
Nekažte mi moji utopii.
Hodně sil všem, co ji potřebují.
Držte palce, aby dnes nedošel Amber Alert na WH,M,27, short brown, khaki shorts, black t-shirt...
Vašek šlape sám na Buffalo Mountain.
Začali jsme horskou vilou v Coniferu, kde jsme byli postaveni před reálné riziko, že nám psa může sežrat puma. Už se to bohužel přihodilo předchozímu. Dům stál v řídce osídlených vrcholcích a po okolí se proháněly stáda srnek, zmínění mountain lioni a z cukrových pítek pro ptáky pili medvědi. Šelmy jsme neviděli, nicméně obzvlášť první dny jsme byli hodně opatrní na to, kdy necháváme malou maltézačku Bellu samotnou venku. Predátoři jsou prý nejakčnější při svítání a západu,v ty doby jsme raděj nevylízali. Večery jsme trávili u filmů a seriálů na Netflixu při ohýnku v kamnech. Doporučujeme 13 reasons.
V tomto domě jsme se seznámili se systémem elektrického obojku, který je tu hojně využíván. Většina domů tu moc nemá ploty a nejspíš počítají s tím, že za cedulí NO TRESPASING, už vás můžou zastřelit. Psi okolo domu jsou vyřešeni vyjmečně řetězem a občas na zip-linu, na kterou jsou zachycení nahoře a jezdí po ní okolo domu. Častá jsou vytyčená elektrická pole - pokud se pes přiblíží k jejich hranici, začne spešl obojek pípat. Pokud se dostane přímo na úroveň, dostane elektrický kopanec. Funguje to dobře, Pavlov by měl radost. Psům, co jsme potkali, stačilo zapípání a zdrhali zpátky k domu. Obojek jsem vyzkoušela na noze a štípnutí nebylo nic moc, natož když to mají chudáci pod bradou kovovými trny směrem do krku (jojo, mají kožich a trny mají kulatý konce, ale stejně). Zní to drsně, sežrání od pumy to nevyřeší, ale funguje to a pes má hezkej výhled.
V Coniferu se Vaškovi podařilo díky luxusní výbavičce garáže dodělat naši vytouženou polici a úložné prostory dodávky. Zbylé dřevo už nám možná bude sloužit jen na třísky na podpal. Výbavu máme uvnitř v podstatě kompletní a úspěšně jsme se i přiblížili k vytouženému roof racku na střechu. Na něj přiděláme kolo a díky tomu Vašek přestane spát s řidítky v zádech. Rozhlížíme se po nějaké levné loďce či kayaku, protože jezer a řek je tu habaděj.
K nejoblíbenějším výhodám housesittingu pro nás patří především postele, kuchyně a samozřejmě sprcha. Ve větších domech s více odrostlými dětmi se dá počítat s větším počtem pokojů pro hosty. V Coniferu jsme tak každý měli svůj pokojíček a v podstatě vlastní patro během toho, co byli v domě před odjezdem majitelé. S radostí využíváme vymoženosti normálních a nadstardadních kuchyní - grilujeme ostošest a vaříme cokoli čerstvého či nabídnutého ke konzumaci od majitelů. V Coniferu se o nás paní domu bohovsky starala - ochutnali jsme bizoní burger, domácí pizzu a na rozloučenou jsme měli pekáč buchty a muffiny. Někdy s mírou, někdy bezostyšně vyžerem ledničku, záleží na domluvě s majiteli. Na některým místech třeba stačí pak napsat seznam, co jsme snědli, aby paní domu věděla, co má po příjezdu nakoupit a nebyla zaskočená chybějícími surovinami. V Coniferu jsme se vůbec nějak rozrochnili, "off-guardovali" a podařilo se nám omylem zničit i pár věcí (upadlá kočičí keramická miska, ohlej nůž a dekorativní talířek v myčce). Majitelé to brali v klidu a my jsme teď víc pozorní. Na oplátku za útočiště a komfort něčího domova se vždy snažíme po sobě co nejlíp uklidit, vyprat a nakoupit třeba alespoň pár základních věcí na snídani nebo třeba kytku na stůl.
Conifer je krásný místo, kde nás jen mrzelo, že v pěší vzdálenosti není žádná cesta ani stezka. Veškeré pozemky jsou soukromé a nelze se jen tak rozhodnout "hele les a kopec, já na něj vylezu". Mezi pozemky nevedou kromě hlavních příjezdovek cesty k užití. Na vycházky se psem jsme jezdili po okolí a během jednoho týdne se stihli spálit na slunci a za pár dní se koulovat prašanem, mokřanem i bahňanem.
Hlídání domů a bytů se dá najít od pár dnů po týdny a měsíce, rozhodně platí, že na užití si okolí je ideální min. týden a spíše 14 dní a víc. Týden uběhne mrknutím oka, než se rozkoukáme a zabydlíme, už vyklízíme z domu naše věci. V Coniferu jsme byli přes dva týdny a měli se bájo, hodně se nám nechtělo odjíždět. Každý den jsme viděli srnky a kolibříky. Vyjeli jsme taky opakovaně okukovat stádo bizonů a jaků v blízkým kolí nebo třeba navštívili muzeum a hrob Buffalo Billa.
Nejcennější jsou pozitivní vztahy s majiteli domu, kteří měli zájem o náš příběh a rádi nám poradili, kam vyrazit. Rodina mi nabídla, že kdybych byla v úzkých, až Vašek odjede do ČR, ať určitě přijedu a zůstanu u nich. Na rozloučenou jsme povečeřeli kuřecí řízky, šnicle jak maj bejt, protože paní vyrůstala část dětství v Německu. Těch hezkých věcí je hromada.
Moc mě baví nakouknutí do různých rodin, je to pokaždé inspirace! Vždycky říkám, že si pomyslně sbírám do hlavy designy domovů a ukládám z každé domácnosti to nej a jednou to použiju ve svém. Středová barůvka, plynový gril na balkónu (ideálně v paneláku v Komárově), kamna/krb,... jen k tomu bude potřeba amerického IT za manžela! Trošku mi to přijde jako sociální experiment to naše poustevnictví z domu do domu. Kdykoli otevřu webovky housesittingu a vykouknou tam na mě nabídky hlídání na Hawaii, Novým Zélandu či všelijakých ostrůvcích, to chceš! (PS: nikdo mě za reklamu neplatí ;)
Další coloradskou destinací se pro nás stal Black Hawk. S majiteli jsme se domluvili na dva termíny, s malou pauzou dohromady 2 týdny. Měli jsme se jako prasata v žitě. Vícekrát jsme hlídali dům zralejšímu manželskému páru s odrostlými dětmi pryč z hnízda, jednou hlídali řadovku mladé slečně a nyní se dostali do domácnosti mladé rodiny s miminem. Vašek se mě zděšeně ptal, jestli hlídáme i to batole. Paní nás ujistila, že ne - na starost jsme měli dvě střední fenky, Magie a Maize. Psiska byly skvělý, bezhlavě zbožňující Vaška a neúprosně lovící veverky na zahradě. Dům byl opět uprostřed hor, ale v hustěji osídlené oblasti, takže jsme během procházek provokovali hromady psů, často vypadajících jak medvědi.
Dům v Black Hawku byl střední velikosti, takovej správně zabydlenej, pohodlej, fun. Nejvíc nás bavila tzv. "man cave" v suterénu, kde jsme pro změnu sosali Netflix a jiný kanály. Dostala mě čuňárna Brickelberry, seriál který se k našemu putování po horách hodí. Po večerech jsme se choulili v dekách a psech, Vašek pocucával pivko, já koktejl (jeden za týden, New Orleans už nehodlám opakovat!), k tomu futrovali zmrzlinu či popcorn a sjížděli klasiky od Disneyho nebo třeba Ace Venturu.
Jó, dobrej život a tím to nekončí..
Kousek od Black Hawku se nachází původně hornické městečko Central City, tvářící se jako malé Las Vegas v horách. Opakovaně jsme projížděli kolem kasín a výškáčovitého hotelu uprostřed rokliny a okukovali naleštěný Corvetty k výhře. V horách mezi hikery, stanaři, RVčky a cyklisty působí gamblerské centrum trochu jako pěst na oko, ale tradice rejžování zlata se v oblasti nejspíš udržela.
Když jsme se vraceli do našeho hostitelského domu na druhý termín, čekala na nás sympatická paní domu s několika odměnami. Jakoby minule například bar k využití, lednice s pivkama a vířivka nestačily! Byli jsme pohoštěni texaským receptem na původně československé koláčky z kynutého těsta a buřtíky uvnitř. Historie "Kolaches" here! K tomu jsme měli příkazem vyjíst ledničku a cokoli v mrazáku.
Hřebem byl poukaz do jednoho kasína, abychom zažili něco místního. Celý večer jsme se po těchto odměnách za naše služby potutelně culili pod fousy a "hustovali". Vašek má moc rád, že mi nestačí říct cokoli jednou. Opakuju to dokola, dokud to ve mě vaří. Dokud se neuklidním, dokud mě nesetře. Hustý, hustý, hustý. Lidi jsou tu fakt fajn! Opět jsme se posnažili uklidit na max a díky volnějšímu režimu jsem naoplátku napekla jahodový táč a pizza šneky. I nám česká buchtička bodla!
V Black Hawku jsem se přesvědčila, že elektrický plot nefunguje 100%. Zkoušela jsem brát psy na kolo, ale mít oba dva na dvojvodítku a jet byla trochu sebevražda. Rozhodla jsem se tedy vzít jednoho a za chvilu druhého. Chyba. Občas věci nepromýšlím, uznávám. Chudák Magie to psychicky nevydržela, když viděla jak si druhá fenka se mnou vyráží na mini výlet. Několikrát jsem Magie vracela k domu, posazovala a myslela si, že mám vyhráno. Najednou slyším řev a za mnou na cestě běží druhej pes. Srdce jí bušilo jak o závod a obojek zuřivě pípal. Sejmula jsem jí ho z krku a jako tikající bombu nesla zpět za kopací hranici, která kolem domu nebyla viditelně vytyčena (jinde mají modré praporky). Takže ještě jednou.. k čemu že jsou ty elektrický ploty? Jo, nekazí výhled po okolí.
Na závěr nevesele, ale obdivně k místnímu systému:
Black Hawk je ukázková oblast odpoledních colorádských monzunových bouřek. Dopoledne jsme se mohli smažit a opalovat na sluníčku na terase a odpoledne sledovat blesky na obzoru a brodit se kroupami. K prudkým změnám počasí patří i vzniknuvší bleskové povodně. K tomu se pojí místní zajímavost, se kterou jsme se setkali už na východě a jihu USA. V oblastech, kde hrozí přírodní katastrofy jako je zaplavení dálnice či tornáda, chodí na mobily automaticky výstražné zprávy a upozornění. Chodí nám na americký i český telefon a je to super, ikdyž zároveň cítím, jak nás "big brother sleduje".
Po vycházce rezervací u historického hornického městečka Eldora nám přišla podobná zpráva, tzv. Amber Alert. Tentokrát se bohužel jednalo o pohřešované dítě, jehož heslovitý popis sms obsahovala. Jedna z vyšetřovatelských možností byla, že se 10-ti letá holka ztratila při silné bouřce předchozí den. Zbytek odpoledne jsme rozmýšleli nad tím, jak jsou hory přeci jen silné, co se asi stalo, jaké je počasí, teplota.. mrazí z toho v zádech. Příběh bohužel končí špatně, ale z jiných důvodů než "nehody v přírodě".
K pohřešovaným dětem bych dodala i další "zajímavost" - to slovo zní pitomě, vzhledem k tomu, že to není žádná atrakce, ale vážná věc, ale jde mi o tu rozdílnost s naší domovinou, chápete. V obchoďáku Walmartu je vždy u záchodů velká nástěnka plná fotek pohřešovaných dětí a teenagerů. U nás jsou v Bille inzeráty s nabídkou audio kazet Ivety Bartošové, tady se nejspíš zoufalí rodiče chytají každé naděje.
Jak to uzavřít? Je tu krásně, ale blbý věci se tu dějou taky, jako všude.
Kecám, v horách ne.
Dívka byla zavražděná v části Denveru, takže za všechno můžou města.
Nekažte mi moji utopii.
Hodně sil všem, co ji potřebují.
Držte palce, aby dnes nedošel Amber Alert na WH,M,27, short brown, khaki shorts, black t-shirt...
Vašek šlape sám na Buffalo Mountain.
