🍴 aneb Dej tomu i ráno 🍞
Plánovali jsme, měnili jsme, ale nejdůležitější bylo, že jsme tolik nespěchali. I přesto Vašek odřídil denně 250-400 mil (cca 400-1000 km). Já jsem po cestě psala a s padající tmou i sprostě spala!
Při domlouvání couchů nám pomohly už získané reference a to, že jsme potencionální městečka obepsali dopředu. V podstatě mi odpověděli všichni oslovení, někteří se nám snažili vyjít vstříc ikdyž měli složité podmínky doma (mimo město, práce do noci, komplikace se spolubydlícími,...).
Couchsurfing č. 5
Andy potkala spřízněnou duši podobné krevní skupiny
První den nás potkala silná bouřka a my si říkali, že se snad nikdy nedočkáme klidné cesty plné vyhlídek mezi horami. Namísto toho byl slejvák, že Vašek tak tak viděl metr před sebe, stěrače bez šance lítaly ze strany na stranu a padla tma už v brzkým odpoledni. Nasměrováno jsme měli z Massechusettsu (MA) do Pennsylvánie (PA). První noc jsme měli strávit v městečku Harrisburg - a to přímo v jeho historické fešácké části.
Během dne jsem byla v kontaktu s naší hostitelkou Christine, která přijala moji žádost o přespání. Na večer měla naplánovanou dámskou jízdu s kamarádkami se sledováním Oscarových filmů, ale i tak nás měla zájem pohostit. Přijeli jsme večer za tmy po osmé večer a už při otevření vchodových dveří na mě dýchla umělecká atmosféra. V předsíni na zdi visel velký obraz (který Vašek málem shodil krosnou) a na různých stolcích hořely velký vonný svíčky. Třeba například v koupelně v prvním patře, která byla celá laděná do vintage (??) modrobílýho porcelánu (??) a vévodila jí samostatně stojící vana s nohama. V druhém patře na nás čekal pokoj pro hosty/surfery - včetně karafy s vodou a miskou s něčím pod zub. Na moje fixy čekal i deníček se vzkazy od surferů.
Nejvíc zajásalo moje sociálně pedagogický srdíčko ve společnosti Christine a jejích kamarádek. Hostitelka a jedna z jejích kamarádek jsou profesí terapeutky a tak jsme měli lehce na co navázat řeč. Navíc jsme dostali červený víno, takže jsem měla rozkecáno a Vašek byl unavený po řízení a s radostí nechal konverzování na nás. Christine reagovala na můj profil na couchsurfu, kde zmiňuju sen do budoucna, postavit terapeutický penzion uprostřed krásné přírody, kde by se lidi dávali dohromady, když jim není dobře (namísto aktuálního medicínskýho systému). Třetí kamarádka studovala několik týdnů v Olomouci a znala "smašený sýýýýr".
Vašek mě poslouchal básnit o naší hostitelce ještě další dva dny. Večer jsme zalezli brzy spát a nechali dámy dokončit jejich dýchánek. Další den byla neděle a to bylo zatraceně super! Christine nemusela do práce a tak jsme ji pozvali na brunch. Vzala nás do místní diner, kde si Vašek užil oblíbený pancaky (v Pennsylvánii tzv. hot cakes) s javorovým sirupem a slaninou a já ochutnala French Toast - opečený tlustší krajíc toastového chlebu ve vajíčku se skořicí. A sirupem a opečenou šunkou. Ňaminka!
Po pozdní snídani jsme opět vyrazili na cesty. Počasí se umoudřilo, teploty pomalu rostly a my rychle přejížděli velký počet rožků různých států a pomyslně si tak mohli dělat zářezy. Zbývaly nám dva dny na to dorazit do Jižní Karolíny (SC) a začít druhý housesitting. Okolní prostředí se měnilo z chudších farem na bohatší a záměrně jsme si vybírali delší trasu mimo dálnici skrze Apalašské pohoří.
Couchsurf č. 6
Přivítání jara ve státě s mottem "Virginia is for Lovers."
Malá odbočka. Protože si ujíždíme na naší SPZtce s mottem z New Hampshire, koukáme po autech, jestli má každý stát něco zajímavého (může být lepší než "Live free or die." ?). Virginie (VA) nás uvítala cedulí s nápisem "Virginia is for Lovers ❤". Hezký, řekne si člověk, asi tu je hodně mladých rodin, ideální lokalita pro zakládání rodiny, místo na líbánky...
Ale ono ne! Během kontroly faktů při psaní (státy, názvy, i/y, ...) jsem narazila na web o "skrytých lžích za motty" a dověděla se, že image romantické Virginie sice není většině místních úplně proti kůži, ale původní význam je jiný. Virginie používala jako promo heslo téma milovníků, např. reklama na pláž zněla "Virginia is for beach lovers.", na památky "Virginia is for history lovers." ( překl: Virginie je pro milovníky pláže/historie...) apod. Tento styl se postupně oblíbil, rozšířil a nakonec tak vznikla i zkratka "Virginia is for (obecně) lovers." Pro nezasvěcené se zamíchaly pojmy "milovníci" a "milenci" a bylo to. Virginie je pro milovníky čehokoli/života. Takže i milence.
Na městečko Charlottesville, ve kterém jsme jednu noc pobyli by určitě původní heslo pěkně pasovalo. Jedná se o bohatší malé město v krásném prostředí, v dobrém kraji. Už při cestě k němu jsme si kromě krásné vyhlídky všimli i parádních farem na samostatných kopečcích. Do regionu prý tečou peníze z chovu koní a podobných činností a my viděli údolí plná malých panství a pozemků. Z popisu města jsem pochopila, že je docela hip a frčí v něm kavárny a cool restaurace jako v našem rodném (taky "foodie") Brnéčku.
V Charlottesville na náš čekal hostitel Ryan. Čas příjezdu jsme pořád posouvali vzhledem k projíždění našimi milovanými horami cca půl hodiny od města. Měla jsem tu čest na slušném parkovišti dokonce zasedout za volant dodávky a objet dvě kolečka (směrem od velké stráně)! Další zdržení nastalo v napůl plánovaném chípnutí auta - plánoval ho Vašek. Chtěl si ověřit, že je opravdu něco špatně s naším čerpadlem (či čím, možná jednoho dne fakt něco napíše a dovysvětlí už více technických záležitostí - po dodělání auta). Takže jsme opět dojeli nadoraz, ikdyž kontrolka ukazovala čtvrt nádrže plnou. Otestovali jsme zásobní kanystr, Vašek půlku dolil a já měla čas na rozplývání se nad narciskama a zlatým deštěm. Jaro už je tu. Nebo tak - jaro tu už je. Poslední zdržovačkou byla zastávka pro naši gurmánskou večeři - grilované kuře za 5$ a pytel salátu za 1$ na parkovišti Walmartu.
Náš hostitel Ryan. Cool týpek, který se nám snažil pomoct, ikdyž to původně vypadalo, že nebudeme moci přespat. Nabídl možnost parkovat dodávku před domem a mít přístup ke koupelně. Nakonec jsme dostali každý svoji pohovku, deky a návod na použití sprchy. Ryan byl ztělesněním všeho, co si nejenom dívčí cestovatelský srdíčko může přát. Dal výpověď v kanclu, aby se mohl seberealizovat. Cestuje, má rád přírodu, jógu, horolezení, hiking, Colorado.
Nejlíp to shrnul Vašek:
"Fešák, co? Taky bych si dal říct."
Říct jsme si nedali ani jeden. Ráno jsme na snídani ve francouzské pekárně potkali ještě jeho přítelkyni, cool instruktorku jógy s fialovýma vlasama. Tak jsme pokecali o cestování, ČR a podobných klasických tématech, který papouškujem pořád dokola, snědli nejdražší jogurt s müsli v misce a rozloučili se.
Zkusila jsem napsat dalším majitelům domu na hlídání, jestli by jim nevadilo, kdybychom přijeli o den dřív, že nám to tak vyšlo (protože jsme nakonec nenavštívili kamarádku na univerzitě). Nevadilo. Trošku jsem Vaška podvedla se špatnýma výpočtama mil a poslední den odřídil o 100 mil víc, než jsem slibovala. Večer jsme přijeli na parkoviště za velký cihlový dům a začali se strachovat, že je to bytovka, bez garáže s dobrou výbavou na další práci na autě. Bytovka to nebyla. Je to hrad s pěti koupelnami.
Večer jsme ulehli do postele dost široké i pro čtyři lidi s pocitem Kevina v Sám doma.
V popisu druhého housesittingu se můžete těšit především na popis nejvymakanějšího záchodu na světě. 😆
Couchsurfing č. 5
Andy potkala spřízněnou duši podobné krevní skupiny
První den nás potkala silná bouřka a my si říkali, že se snad nikdy nedočkáme klidné cesty plné vyhlídek mezi horami. Namísto toho byl slejvák, že Vašek tak tak viděl metr před sebe, stěrače bez šance lítaly ze strany na stranu a padla tma už v brzkým odpoledni. Nasměrováno jsme měli z Massechusettsu (MA) do Pennsylvánie (PA). První noc jsme měli strávit v městečku Harrisburg - a to přímo v jeho historické fešácké části.
Během dne jsem byla v kontaktu s naší hostitelkou Christine, která přijala moji žádost o přespání. Na večer měla naplánovanou dámskou jízdu s kamarádkami se sledováním Oscarových filmů, ale i tak nás měla zájem pohostit. Přijeli jsme večer za tmy po osmé večer a už při otevření vchodových dveří na mě dýchla umělecká atmosféra. V předsíni na zdi visel velký obraz (který Vašek málem shodil krosnou) a na různých stolcích hořely velký vonný svíčky. Třeba například v koupelně v prvním patře, která byla celá laděná do vintage (??) modrobílýho porcelánu (??) a vévodila jí samostatně stojící vana s nohama. V druhém patře na nás čekal pokoj pro hosty/surfery - včetně karafy s vodou a miskou s něčím pod zub. Na moje fixy čekal i deníček se vzkazy od surferů.
Nejvíc zajásalo moje sociálně pedagogický srdíčko ve společnosti Christine a jejích kamarádek. Hostitelka a jedna z jejích kamarádek jsou profesí terapeutky a tak jsme měli lehce na co navázat řeč. Navíc jsme dostali červený víno, takže jsem měla rozkecáno a Vašek byl unavený po řízení a s radostí nechal konverzování na nás. Christine reagovala na můj profil na couchsurfu, kde zmiňuju sen do budoucna, postavit terapeutický penzion uprostřed krásné přírody, kde by se lidi dávali dohromady, když jim není dobře (namísto aktuálního medicínskýho systému). Třetí kamarádka studovala několik týdnů v Olomouci a znala "smašený sýýýýr".
Vašek mě poslouchal básnit o naší hostitelce ještě další dva dny. Večer jsme zalezli brzy spát a nechali dámy dokončit jejich dýchánek. Další den byla neděle a to bylo zatraceně super! Christine nemusela do práce a tak jsme ji pozvali na brunch. Vzala nás do místní diner, kde si Vašek užil oblíbený pancaky (v Pennsylvánii tzv. hot cakes) s javorovým sirupem a slaninou a já ochutnala French Toast - opečený tlustší krajíc toastového chlebu ve vajíčku se skořicí. A sirupem a opečenou šunkou. Ňaminka!
Po pozdní snídani jsme opět vyrazili na cesty. Počasí se umoudřilo, teploty pomalu rostly a my rychle přejížděli velký počet rožků různých států a pomyslně si tak mohli dělat zářezy. Zbývaly nám dva dny na to dorazit do Jižní Karolíny (SC) a začít druhý housesitting. Okolní prostředí se měnilo z chudších farem na bohatší a záměrně jsme si vybírali delší trasu mimo dálnici skrze Apalašské pohoří.
Couchsurf č. 6
Přivítání jara ve státě s mottem "Virginia is for Lovers."
Malá odbočka. Protože si ujíždíme na naší SPZtce s mottem z New Hampshire, koukáme po autech, jestli má každý stát něco zajímavého (může být lepší než "Live free or die." ?). Virginie (VA) nás uvítala cedulí s nápisem "Virginia is for Lovers ❤". Hezký, řekne si člověk, asi tu je hodně mladých rodin, ideální lokalita pro zakládání rodiny, místo na líbánky...
Ale ono ne! Během kontroly faktů při psaní (státy, názvy, i/y, ...) jsem narazila na web o "skrytých lžích za motty" a dověděla se, že image romantické Virginie sice není většině místních úplně proti kůži, ale původní význam je jiný. Virginie používala jako promo heslo téma milovníků, např. reklama na pláž zněla "Virginia is for beach lovers.", na památky "Virginia is for history lovers." ( překl: Virginie je pro milovníky pláže/historie...) apod. Tento styl se postupně oblíbil, rozšířil a nakonec tak vznikla i zkratka "Virginia is for (obecně) lovers." Pro nezasvěcené se zamíchaly pojmy "milovníci" a "milenci" a bylo to. Virginie je pro milovníky čehokoli/života. Takže i milence.
Na městečko Charlottesville, ve kterém jsme jednu noc pobyli by určitě původní heslo pěkně pasovalo. Jedná se o bohatší malé město v krásném prostředí, v dobrém kraji. Už při cestě k němu jsme si kromě krásné vyhlídky všimli i parádních farem na samostatných kopečcích. Do regionu prý tečou peníze z chovu koní a podobných činností a my viděli údolí plná malých panství a pozemků. Z popisu města jsem pochopila, že je docela hip a frčí v něm kavárny a cool restaurace jako v našem rodném (taky "foodie") Brnéčku.
V Charlottesville na náš čekal hostitel Ryan. Čas příjezdu jsme pořád posouvali vzhledem k projíždění našimi milovanými horami cca půl hodiny od města. Měla jsem tu čest na slušném parkovišti dokonce zasedout za volant dodávky a objet dvě kolečka (směrem od velké stráně)! Další zdržení nastalo v napůl plánovaném chípnutí auta - plánoval ho Vašek. Chtěl si ověřit, že je opravdu něco špatně s naším čerpadlem (či čím, možná jednoho dne fakt něco napíše a dovysvětlí už více technických záležitostí - po dodělání auta). Takže jsme opět dojeli nadoraz, ikdyž kontrolka ukazovala čtvrt nádrže plnou. Otestovali jsme zásobní kanystr, Vašek půlku dolil a já měla čas na rozplývání se nad narciskama a zlatým deštěm. Jaro už je tu. Nebo tak - jaro tu už je. Poslední zdržovačkou byla zastávka pro naši gurmánskou večeři - grilované kuře za 5$ a pytel salátu za 1$ na parkovišti Walmartu.
Náš hostitel Ryan. Cool týpek, který se nám snažil pomoct, ikdyž to původně vypadalo, že nebudeme moci přespat. Nabídl možnost parkovat dodávku před domem a mít přístup ke koupelně. Nakonec jsme dostali každý svoji pohovku, deky a návod na použití sprchy. Ryan byl ztělesněním všeho, co si nejenom dívčí cestovatelský srdíčko může přát. Dal výpověď v kanclu, aby se mohl seberealizovat. Cestuje, má rád přírodu, jógu, horolezení, hiking, Colorado.
Nejlíp to shrnul Vašek:
"Fešák, co? Taky bych si dal říct."
Říct jsme si nedali ani jeden. Ráno jsme na snídani ve francouzské pekárně potkali ještě jeho přítelkyni, cool instruktorku jógy s fialovýma vlasama. Tak jsme pokecali o cestování, ČR a podobných klasických tématech, který papouškujem pořád dokola, snědli nejdražší jogurt s müsli v misce a rozloučili se.
Zkusila jsem napsat dalším majitelům domu na hlídání, jestli by jim nevadilo, kdybychom přijeli o den dřív, že nám to tak vyšlo (protože jsme nakonec nenavštívili kamarádku na univerzitě). Nevadilo. Trošku jsem Vaška podvedla se špatnýma výpočtama mil a poslední den odřídil o 100 mil víc, než jsem slibovala. Večer jsme přijeli na parkoviště za velký cihlový dům a začali se strachovat, že je to bytovka, bez garáže s dobrou výbavou na další práci na autě. Bytovka to nebyla. Je to hrad s pěti koupelnami.
Večer jsme ulehli do postele dost široké i pro čtyři lidi s pocitem Kevina v Sám doma.
V popisu druhého housesittingu se můžete těšit především na popis nejvymakanějšího záchodu na světě. 😆
Fotky a reporty na www.facebook.com/andyjede.
OdpovědětVymazatHi! Držím palce ať Vašek ty malé podvůdky s mílema vydrží nejen fyzycky, ať vám vychází stále stejně dobře domlouvyt i ty další couchy a hlavně, ať matka příroda je rozumná, aby byla cesta příjemná a mohli jste taky dodělat to svoje x hvězdičkové apartmá.
Hi!