Holčičí cestování

Žena bez záchoda,

ale s hajzlem (to vymyslel on!) 

 

Living The Dream. I to s sebou přináší různá témata na řešení. Bez toho by to byla nuda. V tom je rozdíl mezi snem a snovou realitou. Sen je jen představa a blbě se vypráví! To druhé je ta paráda, „plnění si snů“, ale pořád jsme my sami sebou a na tý stejný zemi. A na tý se prostě prdí, občas trochu stěžuje, říkají fopá a neví se, jak se píše fopá. Takže mě nechápejte špatně, je to skvělý, ale někdy strašný, ale srandovně strašný.

„Víš, jak je hrozný, když si nemám s kým popovídat?!“, naříkám, že si se mnou Vašek málo povídá. 
„Nevím, jestli je to horší pro tebe, nebo pro mě.“, stírá mě, dneska po x-té.

Máme to spolu vobčas těžký! Ženský a chlapi jsou rozdílný a jejich problémy stejně tak. Já mám po cestě hodně problémů – chce se mi čůrat, chce se mi kakat, mám hlad, nudim se, bojím se, chce se mi čůrat v noci, bojím se v noci, chci si povídat, hrát hru, pustit písničku,…. 

Vašek má jen jeden problém – a tím sem já a všechny moje problémy.

Poslední tři týdny jsme kempovali na různých místech. V lese jako Nedvědi, uprostřed ničeho v Georgii, na odpočívadle u dálnice (jako po cestě do Chorvatska, taková benzínka plná kamionů a obytňáků), na parkovištích u pláže atd. Řídíme se online mapkami se zaznačenými kempovištěmi zdarma – tzn. často jen plácek, země nikoho a bez ničeho. V Americe se bere vážněji vstup na cizí pozemek a z toho důvodu parkujeme na noc jen na doporučených místech. Šetříme a je to dobrodružství, protože nikdy nevíme, co nás čeká. 

Nikdy na nás ale nečeká záchod. Nejlépe blízko auta. Les, keř ani palma se nepočítá.

Problém.

Dokud jsme kempovali v horách, kde denní teplota nepřesahovala 6°C a noci se držely okolo nuly, nepili jsme moc vody. Moc jsme jí totiž ani neměli. YOLO. Taky v březnu v horách nelítali komáři a proto jsme seděli co nejdýl u táboráku, kde bylo nejtepleji. 

Nyní se nacházíme na Floridě. Přes den na slunci je ke třicítkám. Od začátku západu slunce (17-18h) se začínají slítat komáři. A mušky. Ty mušky bože. Buď máme tisíce štípanců, nebo svrab z dek z Armády spásy. 

Z toho vychází, že musím hodně pít a brzy zalézt do auta. Vašek je asi velbloud, ale já to prostě nezvládám. Musim čůrat. Většinou ho ještě jednou ukecám a jde se mnou před spaním. Snaží se mi pokaždé vysvětlit, že pokud mě někdo bude vraždit, tak ať nekřičim, že nechce být rušen. 

Včera večer jsme to zapíchli hodně brzo.

Zdálo se mi asi pět různých snů o záchodech. Už to nešlo vydržet. Začala jsem se prodírat naším bordelem, hledat baterku a modlit se, že se mě Vašek zeptá, jestli jdu na záchod a pak budem hrát hru na přemlouvání. 

Pravidelně odfukoval. A už to bylo urgentní, takže nebyl čas na buzení a hru na city.

Jela jsem přes celej kemp po tmě na kole na záchod. Teď to nezní tak strašlivě, ale já se bojim po tmě i doma z mýho pokoje do vedlejších dveří na WC. 

Po cestě nazpátek se v močálu u auta něco lesklo. Takový kolečko. A vedle něho druhý. Očička aligátora. 

Ráno povídám Vaškovi: „Jsem musela jet na záchod v noci uplně sama a měla sem mokrý sedátko!“ (od rosy)

„Předtím nebo potom?“ odpovídá nezaujatě.

Freud měl asi pravdu s tím, že ženy zavidí mužům penis a proto jsou tak zakomplexovaný. Jsem si dost jistá, že na tuhle teorii přišel během kempování.

A potom je tady ještě jedno téma. Obzvlášť na cestách, by si k němu ženy navzájem mohly posílat kondolence.

TO, už je ale jiná kapitola.

PS: Ráno mi Vašek řekl, že skoro celou noc nespal. Nejprve sledoval světlušky, pak už nesvítily a pak bylo světlo. Takže byl vzhůru. 

UPDATE ke štípancům: Začínám se hodně stydět. Ve Walmartu na mě jedna paní koukala s výrazem "s tímhle nechoď k mý zelenině". A dneska mě odmítla jedna paní obejmout. Fotky hodíme na facebook.