V Greenvillu na nás čekalo jaro a druhý housesitting. Udržované městečko, kde prý relaxují hollywoodské hvězdy, když v okolí natáčejí. Třeba Hunger Games nebo Forresta Gumpa.
My jsme měli tu čest si na týden takový život vyzkoušet. Pravidelně z nás padaly věty "jako prasata v žitě", "to si ani nezasloužíme" a hlavně "jak budeme po tomhle kempovat?".
Věděli jsme, že potřebujeme přijet před začátkem března, co nejdříve. Většina inzerátů na hlídání domu udává datum začátku, ale počítají s tím, že dojedeme o den dřív, aby se vše domluvilo, ukázalo apod. Tak jsme vesele počítali, že zvládnem přejet asi 10 států z Massechussettsu do Jižní Karolíny během 26.2., 27.2., 28.2., 29.2., 30.2., ba dokonce i 31.2. jsme si přidali. Sproťárna kratšího února nám došla zavčas, práskli jsme do koní a nakonec to stihli o den dřív, než jsme čekali!
Večer 28.2. jsme přijeli k velikému cihlovému domu a Vašek začal být nervózní, že jde o bytovky, takže si nepujčíme moc nářadí. Čekalo "nás" především postavení postele a obložení stěn a stropu dřevem. Jednalo se o rodinný důůům s uspokojivou garážní výbavou.
Večer 28.2. jsme přijeli k velikému cihlovému domu a Vašek začal být nervózní, že jde o bytovky, takže si nepujčíme moc nářadí. Čekalo "nás" především postavení postele a obložení stěn a stropu dřevem. Jednalo se o rodinný důůům s uspokojivou garážní výbavou.
Vyrazila jsem ke dveřím a Vašek mě upozornil, že před nimi stojí puma. Puma čekala, až ji majitelé pustí domů. Sahala nám skoro ke kolenům. Vašek pumě občas říkal něžně Pumík. Ale spíš se ujalo "to zkurvený monstrum". Byl to krásnej šedej kocour, s očima jak pingpongáče a charakterem pána domu. Bylo jasný, kdo má větší koule. I přesto, že on asi žádný ani neměl. Kocour si například sedl k misce a tak dlouho a upřeně na mě čuměl, než mi došlo, že chce vyměnit vodu. Miska byla pro psa, ale kocour to tak chtěl a měl se mnou trpělivost, než mi to došlo.
Uvítala nás pohodová atmosféra krásného domu. Vysoké stropy, mramorové plochy, umělecký nábytek a pochopitelné kohoutky na vodu. Často se říká "Netflix and chill". Ale tady místo chillu sedí "Netflix a krb". Zvykli jsme si na takový life-style velmi rychle a jednoduše. Naše večery se skládaly ze seriálu Stranger Things a křoupání oříšků a whipped parmazánu. V posteli by se vyspala celá Klapzubova 11-tka. A na záchod jsem mohla chodit skoro každý den do jiné koupelny.
První den po odjezdu majitelů jsme začli tím nejdůležitějším - zahráli si schovku. Byla jsem hodně pyšná, že se mi podařilo namáčkout na fakt pidi místo, kde jsem musela stát na špičkách a vypadala jako egyptský hieroglyf. Bohužel jsem ale předtím příliš Vaškovi popisovala, že jsem objevila záchod snů s nepřeběrným množstvím voleb, co se očisty týče, že věděl kde mě hledat. Kdybyste někdo stavěl novou koupelnu, napište mi do zpráv a můžu vám nasdílet inspiraci "ze světa". Ze světa záchodů. Vašek nebyl moc nadšenej mým TMI, ale byly to krásný chvíle tam.
První večer u Netflixu vyrušila bouřka s krupobitím. Těsně před ní jsme poustili kocoura na chvilku ven. A chvilku na něj zapomněli. Trošku zmokl a trošku nadával. Možná proto taky v noci dal Vaškovi pěstí do obličeje.
Potom nám volala paní domu, jak zvládáme bouřku. Navíc správně předpokládala, že v ČR nemáme tornáda a dala nám instrukce, co dělat, kdyby tornádo přišlo. Zalézt do příbytku Harryho Pottera pod schody, nebo do výtahu. Ale pokud vypadne elektřina, tak v něm budeme zaseknutí (do konce týdne). Kroupy, blesky osvětlující celý nebe, silný vítr, převrácený květináče, sirény, kocour - bylo to strašidelný. Tornádo ten večer nakonec nepřišlo. Hlásili jej v TV až v den, kdy jsme odjížděli. Tak jsme dostali instrukce, co dělat po cestě - schovat se pod dálnici. Na seznam přírodních katastrof jsme po sněhové bouři přidali skoro tornádo. Naši jsou už v poho.
Dny většinou začínaly procházkou se psem v parku a kafíčkem na terase či zahrádce podél řeky. Parky byly vysazeny maceškama a většina stromů a keřů se snažila zelenat. Bylo i na tričko! Odpoledne jsme se střídali ve vaření oběda a pak si šel každý pracovat na svém. Vašek kutil auto a já psala minulou dávku článků. Fakt to bylo dobrý. Měli jsme velké štěstí, že nás rodina vybrala, protože jsme v té době ještě neměli referenci z prvního hlídání. Pravděpodobně pomohlo to, že kdysi měli jako au-pair ke svým třem dětem slečnu z ČR. Manželé byli moc fajn, Vašek šel s "taťkou" na kolo, já s "mamkou" probrala, že není kam spěchat s dětma. Teď zpětně si uvědomuju, že to byly zlatý časy taky proto, že sme s Vaškem netrávili 24/7 spolu :D
Tehdy jsme se potkali na jídlo, seriál a dělali si srandu z kocoura.
Během kempování končí den nonstop povídání (z mé strany, uznávám), Vaškovým utrpěním.
Jdeme do obchodu:
"Helééé....Vaškůůůů.. mám si něco vzít???"
"Život."
Nic jsem si nevzala. Ani kabelku s peněženkou. Takže platil on, cha! :D
Zpět ke Greenvillu:
Vaškovi se podařilo obložit všechny stěny a strop auta dřevem a vyrobit postel. Napůl vše dotahoval ručně, protože problém. (Ha, taky má problémy! :D)
"Základní problém prostě je, že to auto je na všechny strany kulatý." Takže všechny prkýnka piloval ručně na různý délky. Vypadal u toho šťastnej jak blecha.
Dokud nebudeme mít solár, nebudu slibovat, že Vašek něco napíše.
Mě se podařilo při procházce sbalit kuchaře z restaurace u řeky.
Byli jsme jako dva Kevinové ze Sám doma, s tím že zloduch byl jen jeden - kocour. Taky jsme se ale vzorně starali o psa, zanechali dům v původním stavu a rádi si poslechli něco ze života hostitelské rodiny.
Housesitting je skvělá věc. Díky němu rozvíjíme teorii bez peněz. Namísto hledání způsobů, jak je vydělat, přemýšlíme o tom, jak je nepotřebovat.
Během hlídání domů odpadají výdaje na bydlení a částečně i útrata za jídlo, protože jsme zatím všude dostali instrukci sníst, co je v ledničce (resp. cokoli), protože se to stejně zkazí, než se majitelé vrátí z dovolené. Zbývá si odpustit guilty pleasures a do podlahy dodávky udělat díry jako mají Flinstounovi a ušetřit na benálu.
První den po odjezdu majitelů jsme začli tím nejdůležitějším - zahráli si schovku. Byla jsem hodně pyšná, že se mi podařilo namáčkout na fakt pidi místo, kde jsem musela stát na špičkách a vypadala jako egyptský hieroglyf. Bohužel jsem ale předtím příliš Vaškovi popisovala, že jsem objevila záchod snů s nepřeběrným množstvím voleb, co se očisty týče, že věděl kde mě hledat. Kdybyste někdo stavěl novou koupelnu, napište mi do zpráv a můžu vám nasdílet inspiraci "ze světa". Ze světa záchodů. Vašek nebyl moc nadšenej mým TMI, ale byly to krásný chvíle tam.
První večer u Netflixu vyrušila bouřka s krupobitím. Těsně před ní jsme poustili kocoura na chvilku ven. A chvilku na něj zapomněli. Trošku zmokl a trošku nadával. Možná proto taky v noci dal Vaškovi pěstí do obličeje.
Potom nám volala paní domu, jak zvládáme bouřku. Navíc správně předpokládala, že v ČR nemáme tornáda a dala nám instrukce, co dělat, kdyby tornádo přišlo. Zalézt do příbytku Harryho Pottera pod schody, nebo do výtahu. Ale pokud vypadne elektřina, tak v něm budeme zaseknutí (do konce týdne). Kroupy, blesky osvětlující celý nebe, silný vítr, převrácený květináče, sirény, kocour - bylo to strašidelný. Tornádo ten večer nakonec nepřišlo. Hlásili jej v TV až v den, kdy jsme odjížděli. Tak jsme dostali instrukce, co dělat po cestě - schovat se pod dálnici. Na seznam přírodních katastrof jsme po sněhové bouři přidali skoro tornádo. Naši jsou už v poho.
Dny většinou začínaly procházkou se psem v parku a kafíčkem na terase či zahrádce podél řeky. Parky byly vysazeny maceškama a většina stromů a keřů se snažila zelenat. Bylo i na tričko! Odpoledne jsme se střídali ve vaření oběda a pak si šel každý pracovat na svém. Vašek kutil auto a já psala minulou dávku článků. Fakt to bylo dobrý. Měli jsme velké štěstí, že nás rodina vybrala, protože jsme v té době ještě neměli referenci z prvního hlídání. Pravděpodobně pomohlo to, že kdysi měli jako au-pair ke svým třem dětem slečnu z ČR. Manželé byli moc fajn, Vašek šel s "taťkou" na kolo, já s "mamkou" probrala, že není kam spěchat s dětma. Teď zpětně si uvědomuju, že to byly zlatý časy taky proto, že sme s Vaškem netrávili 24/7 spolu :D
Tehdy jsme se potkali na jídlo, seriál a dělali si srandu z kocoura.
Během kempování končí den nonstop povídání (z mé strany, uznávám), Vaškovým utrpěním.
Jdeme do obchodu:
"Helééé....Vaškůůůů.. mám si něco vzít???"
"Život."
Nic jsem si nevzala. Ani kabelku s peněženkou. Takže platil on, cha! :D
Zpět ke Greenvillu:
Vaškovi se podařilo obložit všechny stěny a strop auta dřevem a vyrobit postel. Napůl vše dotahoval ručně, protože problém. (Ha, taky má problémy! :D)
"Základní problém prostě je, že to auto je na všechny strany kulatý." Takže všechny prkýnka piloval ručně na různý délky. Vypadal u toho šťastnej jak blecha.
Dokud nebudeme mít solár, nebudu slibovat, že Vašek něco napíše.
Mě se podařilo při procházce sbalit kuchaře z restaurace u řeky.
Byli jsme jako dva Kevinové ze Sám doma, s tím že zloduch byl jen jeden - kocour. Taky jsme se ale vzorně starali o psa, zanechali dům v původním stavu a rádi si poslechli něco ze života hostitelské rodiny.
Housesitting je skvělá věc. Díky němu rozvíjíme teorii bez peněz. Namísto hledání způsobů, jak je vydělat, přemýšlíme o tom, jak je nepotřebovat.
Během hlídání domů odpadají výdaje na bydlení a částečně i útrata za jídlo, protože jsme zatím všude dostali instrukci sníst, co je v ledničce (resp. cokoli), protože se to stejně zkazí, než se majitelé vrátí z dovolené. Zbývá si odpustit guilty pleasures a do podlahy dodávky udělat díry jako mají Flinstounovi a ušetřit na benálu.
Žádné komentáře:
Okomentovat