Co a jak děláme v prostoru cca 2 x 6 metrů
💧 🎧 když prší, přijde hodinka komárů či padne tma 🎬 🌒
Dělání obyčejných věcí nevšedně. Nemusí jít o extrémy, aby si člověk rychle uvědomil, jaký věci bere jako samozřejmost. To je starý klišé a gró mnoha cest. Nesnášim umývání nádobí, ale když se zastavíme v domácnosti s dřezem a kohoutkem - wow, jaký blaho! Jednou 😄 A nebo kolik hodin denně vám hraje hudba? Jako správnej volnočasovej pedagog jsem zaměřila svoje kukátko na trávení volnýho času...po volným čase. Uvnitř auta. Spolužáci mi určitě odpustí, že jsem nevypracovala zrovna fenomenologickou analýzu. Až na disertačku!
Takže:
- Čteme knížky. Už jsme se chlubili naší knihovničkou. Vašek čte ultra rychle díky právnické praxi. Já čtu a to je vždycky výhra! Čtení má samozřejmě v autě stejný význam jako doma - je to ctnostná činnost. Pro nás je možná hodně cenná v tom, že nemáme přístup k televizi, kinu, internetu, seriálům apod. Jsou to naše skoro jediný příběhy a pohádky, akorát ne tak rychle servírované, člověk se musí ke konci docela dopracovat. Je super, že nás četba vrací k pomalýmu hltání děje a k práci s vlastní představivostí. Osobně cítim, jak doma krnim od knížek k filmům a od filmů k seriálům. (během psaní jsem si vzpomněla, že nemáme film na večer - tak jdu honem na WiFi kavárny stáhnout Into The Wild, protože Vašek to neviděl, mordijé!) A navíc četbou originálů pilujeme angličtinu jak sviň! Vašek čte samou klasickou literaturu "kterou nestihl", já to střídám. Žeru humor Ellen DeGeneres, takže její knížka mě bude určitě inspirovat ve smyslu jak psát a dělat si srandu. Z Pána Much jsme oba hrůzou nespali a nejlepší na tom bylo to, že Vašek knížku dočetl přede mnou a nakecal mi falešnou informaci - opakovaně! Já celou knížku čekala, kdy přijde zvrat a prd 😄 Už jsme stihli sosnout z YouTubu i černobílý film. "Psycho" řekla bych, očividně to říkám skoro v každým videu. Nejrychleji jsem přečetla vyprávění vojáka sloužícího v Iráku. The Long Walk je o životě během i po válce, v podstatě klasika, ale skvěle napsaná a pro mě vždycky něčím hrozně poutavá. Asi to bude slabostí pro uniformy! (popravdě mě hlavně baví rozuzlovávání PTSD)
- Píšeme deníčky. Některý dny máme fakt hluboký myšlenky, který by bylo hodno po cestě rovnou tesat. Ze začátku jsem se nechala unášet tím, co jíme a jak jsme to uvařili. Vaření oběda zabere půlku dne a je to často docela dobrodružství, takže si zaslouží pěkně popsat. V žilách mi pumpuje adrenalin jak nikdy, když během hledání materiálu na články nacházím v deníčku každý den "ráno jsme vstali, uvařili si zelený čaj a dali s k tomu müsli tyčinku". K čtení i psaní se váže závislost na denním světle. A když padne tma? První dny jsme si vystačili na čelovkách. I svíčku jsme zkusili, ale mě z toho cukaly nervy. Po koupi první solární svítilničky za neodolatelných 99 centů jsme pořídili další dvě a Vašek je teď pravidelně dává za přední sklo nabíjet. Večer potom čaruje se stínidly a gumicuky na stropě auta a vytváří lustr. Zatím nejvíc "instagram atmošku" dělají světýlka jako na stromeček, který ale nejsou na stromeček - ty naše jsou přímo profesionální hipster design. (právě mi došlo, že pomlouvat hipstry můžu vždycky, protože nikdo přece o sobě neřekne, že je hipstr, takže nikoho neurážím) Světýlka nemají ani žárovičky, mají ultra minimalistický princip svíťavýho drátku, jsou na baterky a na 90% kupuju ještě jedny. Číst a psát tedy znamená vyřešit zdroj světla, najít si dostatek prostoru, píšící propisku, oblíct se do správnýho oděvu či honem schovat špinavý nohy do spacáku. Po všech přípravách a zaujmutí správné pozice většinou přijdem na to, že knížka/deníček je v druhé polovině auta. Není to daleko, spíš opičí dráha, přece jenom v těch 6x2m máme celý živobytí. Václav například OSMERY BOTY. Velikosti 44, včetně kanad. A pak že mý dva kufry jsou moc.
- Organizujemmmm JÁ věci. Uklízení, přeorganizovávání, přehazování z taštičky do taštičky, hledání ztraceného a ztrácení dříve uklizeného. Můžu se tomu věnovat i na tak malým prostoru každý den neomezený počet hodin. Někteří z naší posádky se totiž snaží vymyslet systém, který by nám pomohl mít věci uspořádány tak, aby byly logicky a a tématicky k dispozici. Ostatním členům je to jedno - buď používaj stejně jenom jedno tričko celý měsíc a nebo se neobtěžujou ani neoblíkat. První týdny mi zabralo hodně času se v autě převlíct. V čupu, v kleče, několik vrstev, inkognito, aby nebylo vidět zepředu, zezadu, od Vaška. Táta mi vždycky říkal, "dobře se uč, nebo si budeš muset umět sundávat podprdu ve dřepu, aby ses uživila". Nakonec je to 101 i van lifu. To sem si vymyslela, nicméně - poklona striptérkám!
- Sledujeme film či seriál. Během propršených dnů v Georgii jsme hodně ocenili večerní "díl seriálu na dobrou noc". Párkrát se mi podařilo udržet nabitý notebook, ale zvládli jsme skoro celého Daredevila na tom nejhorším mobilu, co máme (který je ale neustále s navigací v nabíječce auta). Vrchol cestovatelské kinematografie nastal v okamžiku, kdy Vašek konečně svolil k tomu (měl tu čest být zasvěcen!), že se podívá na moji nejoblíbenější pohádku Goofy na výletě. Jestli se někdo chystáte do USA, určitě se podívejte, je to nejlepší roadtripovej film pod sluncem už od dob VHS. Nejvíc nás trápí promeškání nové série Hry o trůny a vymýšlíme "tour de couchsurfing s HBO".
- Hrajem a posloucháme hudbu. Chybou posledních dnů bylo, že jsem Vaška podporovala v tom, ať si vyzkouší ukulele a hraje si. Každý večer mě mučí z předních sedadel jeho pilný cvičení čtyř akordů, ze kterých jednou bude písnička od RHCP. Úcta jeho vůli a výdrži - nebýt "zdění" z pověšených dek. Je pravda, že mu naoplátku hodně a ráda zpívám, až se divím, že občas nenabourá. Opřít se do Adele, to je nádhera. Jsme si kvit. Uvědomila jsem si, jak jsem "závislá" na muzice. Jsem zvyklá vyplnit hudbou každou volnou chvíli doma. U nás jede rádio auta jen za jízdy, protože baterku už jsme oddělali a od té doby je čím dál tím unavenější a neriskujeme. Během jízdy je výběr nadprůměrný, pokud naladíme něco jiného než country. Oba jsme jak měsíčci na hnoji, hraje-li alternative nějakého města (Jacksonville Alternative, Birmingham Alternativ, Boston...). Já si hodně užívám i popárny od podlahy, Vašek je docela zkousává, ale je prazvláštní, že mají na většině stanic výběr jen ze 4 písniček. SHAPE OF YOU. CLEAN BANDIT. LOVE ON THE BRAIN. A pak asi 4 písničky znějící jako jedna, takže se to počítá dohromady. Ed nám hraje minimálně 1x za 2 hodiny. A to už se nám začne stýskat. Je to super písnička. Největším hippie cestovatelským roadtripovým objevem, který slouží jako soundtrack k naší cestě je jednoznačně HOME.
Hodně volnýho času zahučí v sakrováním nad mobilem při vyhledávání tras, kempů, případně couchsurfů atd. Obzvlášť práce s mapou na mobilu je koníček, rozvíjející můj zen.
Opět jsme se technologicky posunuli a koupili do zapalování auta věcičku, která má výstup jako zdejší zásuvka. Doufáme, že tím vyřešíme psaní a práci na pc, bez potřeby soláru.
Možná taky usmažíme baterku při prvním zapojení.
Držte palce, prosím!
Žádné komentáře:
Okomentovat