a nebo taky
Plastový Nipples
V roce 2012 jsme cestovaly s kamarádkou Monikou po východním pobřeží USA. Taky jsme spaly v autě, ale na předních sedadlech. Po dvou týdnech jsme hledaly park, kde bychom se mohly natáhnout na deku a trochu srovnat záda. Jedna paní nám poradila nějaký známý park, tak jsme horkotěžko ve městě zaparkovaly, vyrazily... a prásk, Bílej dům. To vysvětluje nápisy Washington, DC všude okolo. My věděly, že jsou v USA dva Washingtony. Jen si je krapítko zaměnily. Tohle je přesně moje oblíbená pedagogika zážitkem. Teď už se nespletem a víme, že i taková ta giga bílá sedící socha Lincolna je tam, v našem parčíku.
Vyrazili jsme s Vaškem z nejjižnější části USA, samého cípku Florida Keys směrem na město Naples. Během rána Vašek mluvil se známým, kterýmu mu Naples doporučil, "ať se podíváme, kam se stěhují milionáři na důchod". Městečko milionářů už jsme zažili a ostrůvky, ze kterých jsme vyráželi byly taky pěknej vysavač peněz, takže jsme to nebrali jako něco velkýho.
Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem měla regulérní sprchu. Teplou, s šamponem, krytou. Od náletu mušek vypadám jakože mám lepru, proto chodim do obchodů už jen v dlouhým rukávu a legínách, přestože je venku pěkný dusno. Mám s sebou hodně oblečení, ale repre košile už dávno došly. Dva dny mi už slzí oči, když Vašek zvedne ruku. Nevydržim to a ptám se, jestli má ještě nějaký čistý triko. "Jo, asi deset."
Od té doby, co jsme na Floridě, jsme docela v tursitických oblastech a klidný plácky uprostřed přírody tu prostě nejsou. Přespáváme u Walmartů. To znamená, že co se týče hygieny, spolíháme na čištění zubů, vlhčený ubrousky a občas narazíme na plážovou sprchu. Někteří z nás spolíhaj na to, že jejich pižmo je neodolatelný. Není.
Díky kontrole i/y jsem se dozvěděla z Wikipedie, že Pižmo (odborně a hovorově zastarale mošus) je
pronikavě páchnoucí látka, kterou produkují samci kabarů pižmových při
značkování svého území. Doufám, že mošus odpoví i na otázku, kterou mi pravidelně píšete :D NE.
Couchsurfing nám vychází spíš míň, než víc a proto jsme se dostali do subkultury přespávačů u obchoďáků. Kvalita záchodů v nich se různí, ale na těch posledních před Naples se prostě jeden fakt nechtěl zdržovat. Celý nákupák se nacházel v oblasti, kde bylo zapotřebí mít u pokladen policajta a na dveřích WC nápisy "krádež se nevyplatí". Zrovna to ráno tam jsem měla takovej instinkt, že bych si měla po dlouhé době udělat linky a dát řasenku. Neposlechla jsem.
Přijeli jsme do Naples a zastavili jsme na zásuvku/WiFi do Starbucks a dlouho hledali řešení soláru. Skrze Couchsurfing jsem zkontaktovala jednoho pána, co nám nabídl se u něho stavit do kanclu a večer se přidat "na poslech hudby". A ráno na kafe a farmářské trhy. Hodně jsem váhala, co mu vlastně odepsat a nutila jsem Vaška ať se zapojí do přemýšlení. Na zahrádce kavárny jsem mu přečetla zprávu od pána jménem Bill nahlas, celou, různýma přízvukama, prostě sme dělali opičárny. Omlouvám se všech prarodičům, ale taky pěkně sprostnem a říkali jsme strašný čuňárny. Kdo za to může je jasný. (On, ona, on, ona, mamí!)
V kavárně taky seděl okatej kravaťák, kterej mi připomínal někoho z Ordinace nebo tak. Hodně spolíháme na to, že nám nikdo nerozumí, ale občas mi přelítne myslí "ty voe představ si, že by to někdo poslouchal".
Po kavárně jsme vyrazili směr kancelář Billa, aspoň pozdravit, ale popravdě doufajíc v pozvánku na sprchu a trochu domácího žvýkání.
Já v pracovních legínách s peřím z polštářů, spacáku, flekem od sava a s hodně prachem. V apartní fakt teplé košili ze sekáče. S obličejem a vlasama, co se jen občas vidí ve zpětným zrcátku.
Vašek na tom byl líp. V boxerských kraťasech s rozparkem, výjmečně prej měl i spoďáry a tričko, který nesundal jen 2 dny v 30-ti °C (to, co sem ho donutila) a se srandovně spáleným výstřihem na krocana. S batůžkem. Oba s nohama ušmudlanýma jako děti z fotek National Geographic.
Vešli jsme na promenádu Naples, kde zářily restaurace, kluci v čených košilích připravení na "valet parking" nablýskaných poršáků a feraráků. Páni vypadali jako ti z billboardů s reklamama na právnické služby. Morgan and Morgan. Dopravní nehoda? Vyřešíme. Rozvod? Vyhrajeme. Poprvé jsem viděla naživo pár uniformních obličejů z dílen plastické chirurgie. Dámy měly střevíčky, šaty, pánové barevné košile. Pekla jsem se v dlouhým rukávu a kalhotách, ale děkovala jsem bohu za ně. (PS: Zrovna píšu opět ve Starbucks, v tomtéž :D) Chlupatý štípance tu zatím nejsou v módě. Tohle je místo, kam se člověk vypraví ve večerní róbě. A když jste hodně důležitej a spěcháte, kráčíte ve špatným pruhu, vrážíte do lidí a máte černý obroučky brýlí. Vašek komentuje vaši výšku a chování tím, že máte asi napoleonskej komplex. Andy řekne "Ave! ... Aha, to byl Caesar." Pak se Andy rozesměje a Vašek rozpláče. Všude byly nasvícený palmy a viděli jsme na prodej jeskyňovitý krystaly za 9 999,99 dolarů. Čtvrt mega korun. Při procházení kolem nich jsem se ve svý "róbě" potila ještě trochu víc.
Billova realitní kancelář byla přímo na promenádě. Za rohem domu jsem si aspoň rychle vyčistila nehty a vešla do mramoru, skla, světla, možná na zemi ležela kožešina z ledního medvěda...
Na levé straně byly dva stoly, u jednoho pán, dle očekávání Bill a u druhého...okatej kravaťák z kavárny. Pozdravila jsem Billa a maskovala zděšení nadšením s komentářem, že jsme s jeho kolegou seděli na kafi. Vašek "něco řešil venku", ale mám fakt pocit, že pan Bill reagoval ve smyslu, že už to ví. Byl moc milej, doporučil nám kudy se projít a kam se spíš hodíme.
Už nikdy nečtu zprávy nahlas, obzvlášť s rádoby indickým přízvukem.
Kromě absolutního výtlemu nad tím, kam jsme to vlezli v našem hobo stavu, jsme si užili večer u pláže mezi nádhernýma domama, procházku po perfektním písku, okukování surfařů a západ slunce z mola.
To všechno tak nějak uzavřeli tři kluci na pláži. Všichni měli stejný béžový bermudy a polo-trička. Jen každý triko bylo jiné pastelové barvičky. Fotili se při západu slunce a navzájem měli ruce na zadkách.
Takhle jsme se jako dva šupáci podívali do jednoho z nejbohatších měst na Floridě.
Bylo to všechno moc krásný.
Žádné komentáře:
Okomentovat