To, že to tady zbožňuju, už je asi jasný. Ráda vykládám a píšu o mých zkušenostech a ukazuju lidem, že Amerika není jen o známých stereotypech. Pokud pro někoho jsou Amíci jen tlustý a blbý, potom Češi jsou všichni zloději. Stereotypy prostě nejsou fér. Jasně, možná existují statistiky dokazující větší průměr obezity apod. v USA. Žijeme tu však s horalama, kovbojema, rafťákama apod.
Lidi jsou různý a je fajn, když i Američan na oplátku není zahořklej vůči Čechům, ikdyž mu v Praze čórli peněženku (slyšela jsem x-krát).
Je to tu boží, třeba právě kvůli tomuhle příběhu, kterej se nám protáhl na dva dny. Celý vyprávění by mohlo být o tom, jak nás "votravoval bezdomovec". Ale je o tom, jak jsme se mile bavily s Noahem, částečně bezdomovcem a navzájem si pomohli, pokecali a vyměnili trochu té důvěry a víry, že lidi jsou ok. Na to je to cestování prostě nejlepší!
Seděly jsme s Barčou, naším hostem, Vaškovou sestřičkou, v perfektním parku se všema potřebnýma vymoženostma (voda, wifi, zásuvka,...) a užívaly si sluníčka. Na vařiči se dělal čaj, k snídani byla ještě půlka bábovky upečená během housesittingu. Stracciatellová s vlašáky. Takovej závan domova.
Nemůžu vynechat jednu část příběhu, chyběla by ta správná atmoška. Maminky, babinky a spol., prosím, nezlobte se.
Prostě nám chybělo k celé té nádheře cígo.
Kousek od naší lavičky seděl u zásuvek borec středního věku. Amerika už se na mě podepsala. Ani jsem moc nepřemýšlela, ukrojila kus bábovky a šla mu ji nabídnout k snídani.
Den předtím jsme dostali oběd zdarma v parku. Od veteránů a církve, prostě jen tak. Řídila jsem a na kraji parku byla cedule "FREE LUNCH". "Bangnula" (bostonský slang) jsem to doprava jak drak, protože.. jídlo!
Ježíš tady docela víc koná, než kecá. Během grilování oběda pro kolemjdoucí nepadlo ani slovo o Bohovi. Maximálně "God Bless You", jako poděkování. Místní senioři krmí chudší obyvatele a cestovatele burgrama a hot dogama. Odmítají příspěvky finanční i naturálie. Vytvoří fajn polední atmošku pro místní komunitu a to jim stačí. Pozdravujte za mě naše zpěváčky na Maliňáku, který akorát séřou kolemjdoucí. A taky ty upovídaný kluky v košilkách. Na Hare Krishnu mi nešahejte, ty mám ráda! 😅 Asi proto, že jsem od nich jednou dostala večeři zdarma. A kakaový buchtičky. Mám takovej pocit, že se moje sympatie zakládaj na... 🍔🍕🍩 Překvapivě tu ale hubnu! V AMERICE!
Zpátky k příběhu:
Viděla jsem z dálky, že Noah kouří. Po bábovce a krátkém pokecu "kdo, co, odkud máš přízvuk, atd." jsem se ho zeptala, jestli ho můžu poprosit o cigaretu. Jasně, že jo!
Pod pojmem bezdomovec se tu skrývá docela široká škála osobnostní. Stálý domov tu nemá hodně lidí. Kempují v autech, karavanech, stanech. Využívají veřejné sprchy, jezera, řeky. Jako my! Noah vypadal, že to má s "living situation" podobně. Krabička cigaret byla ale plná, a tak jsem se osmělila poprosit o druhou cigaretku i pro kámošku. (Promiň babi! Prostě jsme dospělí, pitomí, ale šťastný.)
Noah mi hned nabízel rovnou čtyři, ať máme na teď i na později. Byl nadšenej bábovkou a navíc naším původem, protože jeho dědeček byl námořník z Ruska, který se ve 40-tých letech dostal do USA. Extra dvě cigaretky jsem s díky odmítla, ať to nepřeháníme, "vodcaď pocaď", že jo.
Když odcházel z parku, stejně se ještě zastavil u našeho stolku a položil na něj ty dvě extra cigára. Měl dobrej den, zadařilo se mu získal povolení na kutání zlata na pozemku nějaké paní uprostřed hor. Karma.
Další den jsme na stejném místě profesionálně připravovaly snídani, nabíjely všechnu elektroniku, nabíraly zásoby vody a pak si obě malovaly a povídaly. Bax si posral vodítko.
Kolem poledne se v parku opět objevil Noah. Pohrál si s Baxem a zeptal se, jestli bychom neměly nabíječku na pujčení, že svou nechal doma. Upřímně se mi moc nechtělo, protože se mi nedařilo zapojit všechny redukce, mobily se nabíjely pomalu a je to prostě jeden z vopruzů, co člověk denně řeší. Nedělala jsem Zagorku příliš dlouho a dovolila mu, ať si mobil zapojí místo mého.
Potřeboval odejít, tak jsme ho ujistily, že v parku ještě minimálně hodinu budeme a mobil pohlídáme, protože jsme čekaly na Vaška.
Když odcházel od sloupu se zásuvkama, problesklo mi hlavou "doufám, že teď neodešel s mým telefonem". Ne, že by to byl tak skvělej mobil, ale chápeme se.
Neodešel s mým telefonem.
Vrátil se a to s velkým nákupem.
Vysvětlil mi, jak nikdy nechce být nic dlužnej. Že na tom býval zle, byl bez domova, ale lidi na něj byli hodný a pomohli mu. Tak to oplácí. Pár dní už jsme neměly sprchu, tak jsme nevypadaly nejlíp. Ale pořád jsme klikaři, mlaďoši na cestách, co si žijou snově, že jo!
Dostaly jsme na oběd kuře, borůvky, BabyBel sýry (kupujete to někdo?!) a do zásoby ještě několik super tyčinek na výlety.
Nedal si říct a prostě nám to vrazil. Kuřátko bodlo!
Ta karma! Pracuje se mnou i proti mně. Ze spirituálních astro věciček jsem za poslední roky docela vychladla, ale ta karma.... Když jsem v zimě kopla do stromu, aby na Vaška spadl sníh, dostala jsem hromadou sněhu přímo po hlavě. Takových věcí se nám stávalo! Kdo jinému jámu..
Hezký příběhy a dobrá karma někdy začínají kouskem trochu oschlé bábovky.
Doma, nebo v Americe, to je jedno. Tady je to akorát možná trochu jednodušší.
Žádné komentáře:
Okomentovat