Bipity bipity bip

Zvykli jsme si, že nás neustále obklopuje elektronika. Doma dobře známe klasické zvuky, které vydává - hučí, bzučí, pípne, cinkne, funí, klapá, někdy vyloženě dělá rámus na celé okolí, ale povětšinou si jen tak šumí.

Dostala jsem se skrze housesitting do mnoha domácnosti. Každá měla svůj styl a řešení, některé byly pohodlné rodinné, jiné luxusní a naleštěné. Z každé jsem si uložila do paměti oblíbené prvky, které jednou snad využiji v bydlení vlastním.

Současný dům v Normandii má nepopiratelnou atmosféru a šmrnc. Odnáším si z něj také jedno velké ponaučení. POZOR NA PÍPAJÍCÍ ELEKTRONIKU! Dům dokáže vyřvávat většinu dne. 

• Chybí sůl ve změkčovači vody - píp píp píp

• Domyla myčka - píp píp píp píp píp píp

• Došly pelety v kamnech - píp píp píp

• Je potřeba vyčistit kamna - píp píp píp

• Nahřála se horkovzdušná trouba - píp píp

• Indukční varná deska ...
• Zapnout - píp
• Zvolit hořák - píp
• Nastavit teplotu z 5. na 9. stupeň - pip pip pip pip
• Vypnout - píp
• Udělat cokoli, nic, utřít, postavit a nikdy nevědět, co se stálo - PÍP PÍP PÍP PÍP

 A k tomu další desítky pípání při zapnutí, vypnutí, navolení programů apod.

Před úplným zblbnutím nás chrání umístění pračky a sušičky ve venkovní stodole. Ty si tam nejspíš pípají k zbláznění, ale to už je mimo náš doslech.

Kéž by všechna ta chytrá elektronika uměla své problémy už raději vyřešit sama.

Za pradávných časů měl oheň v jeskyni taktéž mnoho nevýhod, ale aspoň u toho držel...

Slovník veterináře

Byli jsme na veterině. Poprvé po tolika housesittinzích jsem zde hned druhý týden musela vzít fenku na prohlídku. Zanítilo se jí oko, nejspíš se do něj dostal nějaký prach nebo se do něj škrábla během kočkování s Baxem. Ale všechno už vypadá lépe a určitě se jí oko zahojí, než se vdá. Manžela už stejně má, přesněji řečeno divokého milence Baxe, takže se o svoji reputaci krasavice bát nemusí.

Všichni víme, že se ve Francii člověk anglicky moc nedomluví. Moje Bonjour! se zatím příliš nerozkošatělo a návštěva pana veterináře byla jasnou výzvou. On i odborný anglický jazyk ovládal na místní poměry velmi slušně a bez větších problémů jsme se domluvili na všem potřebném

Zarazilo mě však, když fence dal injekci proti inflammation. Nechala jsem se zmást a myslela, že se jedná v anglickém jazyce o označení slova nadýmání a předpokládala, že stejně tomu je i ve francouzštině. Volným překladem jsem se uspokojila s dedukcí,  že jde nejspíš o injekci proti otoku.

Doma jsem u Google překladače zjistila pár zajímavostí. Inflammation není v překladu z anglického ani francouzského jazyka nadýmáním. Injekce nebyla ani proti otoku. Správným překladem je zánět. Logicky se i z veterinárního pohledu jednalo o protizánětlivou "včeličku", jak kdysi injekce nazývala moje dětská lékařka, skrývajíc pravdu o jejich nepříjemnosti. 

Už jen z legrace jsem ve slovníku vyhledala, jak se nadýmání tedy doopravdy francouzsky říká. Z výsledku jsme s přihlížejícím Martinem dostali záchvat smíchu a konečně si rozšířili znalost francouzského jazyka o nové velmi podstatné slovo.

Svatá říše bagetová

Divím se, že se Francouzům říká žabáci či žabožrouti. Jestli je něco velmi příznačné už od první zatáčky na francouzské půdě, tak je to enormní počet baget.

Bagety, bagety, bagety, jsou vždy a všude.

Ať projíždíme městečkem v jakoukoli denní dobu, vždy vidíme někoho nesoucího si pod ramenem dlouhatánskou bagetu trčící z papírového sáčku, déšť nedéšť. 

Při každé procházce se psy jsou bagetožrouti na ulicích s pečenými kordy u pasu. 

Bageta se jí jako příloha k jídlu. 

K jídlu, například masu, s přílohou, rýží. 

Bageta má své místo po jejich boku. 

A po jídle se bageta přátelsky naškubá a proloží plísňovým sýrem.

Jediné co diktaturu baget narušuje je dezert. Překvapuje mě, že se jako dezert nepodává bageta nasladko. 

Nechápejte mě špatně, bagetu s nutellou bych nikdy neodmítla!

Bonjour Normandie!

Zdravíme z opět úplně jiného světa! Boty a packy brázdíme bahnem, mokneme, uctíváme každý slunečný moment, cpeme se bagetami, sýry, obdivujeme středověké stavby a zatím umíme jen pozdravit a poděkovat. Už nám taky podle poznávací značky bylo nadáno do "fuj, turisti jsou už tady!"...

Cože?! Kde to jsem? S kým, proč, jak, zač...

Po příjezdu do Čech jsem hledala dlouhodobý housesitting, abych zapracovala na svém snu - napsat knížku příběhů a rad z cest dodávkou po USA. Proč sedět doma a platit nájem, když člověk může zadarmo okusit domácnost v jiné zemi a kultuře! Pokračuji ve své sitterské kariéře nyní na starém kontinentu.

Začala francouzská kapitola cestování! Našla jsem dům, psa a číču, kteří potřebují pohlídat na tři měsíce a bylo mi výhodou, že jsem Evropan a majitelé tak nemusí řešit turistická víza pro jiné zájemce. Američané by zde mohli zůstat jen 90 dní, tak jako my v USA, a proto se mi majitelka domu ozvala nazpět a moje cesta do Normandie se pomalu zpečetila.

Deštivá, ale krásně divoká Normandie se sýry a vínem zní jako příjemná atmosféra pro psaní knihy. Plánuji od léta vyjet do USA pracovně a jediným zádrhelem pro Normandii se stala otázka auta. Bylo pro mě velmi nevýhodné si kupovat vlastní auto na pár měsíců v Evropě, natož platit za půjčovnu. Netuším proč, ale nikdo mi navíc nechtěl půjčit auto svoje! Já to s tím bouráním přece jen literárně zveličuju. 

Využila jsem další internetový nástroj a napsala nabídku na Cestovatelskou seznamku a spolucestování na Facebooku:

"Mám dům na tři měsíce ve Francii, hledám řidiče, kdo by chtěl jet se mnou?"

Ozvala se hromada lidí a dostala jsem pár lehce znepokojujících nabídek služeb netýkajících se cestování. Na přednášku o van-lifu v USA jsem pozvala zájemce z Brna, abychom se potkali, seznámili a případně se domluvili, že do toho jdeme spolu. 

Potkala jsem Martina, který může pracovat na počítači odkudkoli a lákala ho možnost vyjet do zahraničí a neřešit drahé ubytování. Domluvili jsme se na pracovním nasazení přes týden a výletech o víkendech. Posádka AndyJede pasovala nového řidiče a zbývalo se už jen sbalit a vyrazit.

S Vaškem jsme se před ročním cestováním viděli tak přibližně 5x. S Martinem 2x. Na tři měsíce to prý bohatě stačí. Příště už počítám se scukem přímo na letišti a později nejspíš budu oslovovat lidi přímo na ulici: 

"Nechcete se mnou někam jet?"

Když jsem se loni rozhodla jet do Ameriky sama a nakonec přibyl Vašek, našim se hodně ulevilo. "Lepší když pojede s cizím potencionálním masovým vrahem, než sama." Tentokrát se báli mého původně sólo výletu též, opět kvůli mým řidičským dovednostem. Je zima a mé zkušenosti s manuální převodovkou jsou pořád nepřesvědčivé. 

Vyrazili jsme tedy ve třech s Baxem na západ a ujeli přes 1500 km za necelé dva dny. Naším novým domovem je vesnice St. Pierre sur Dives uprostřed historických památek od Viléma Dobyvatele po hrůzy druhé světové války.

Mým hlavním úkolem tady je psát, psát, psát knížku, ale je jasné, že na řadu občas přijde i nějaký ten postřeh o bagetách. Jakékoliv tipy, přání či nápady, jak sestavit knihu o celém našem americkém dobrodružství jsou velmi vítány!

Au revoir! 🍷

Seznamte se s Janney, novou láskou Baxe