Jak jsem krapítko nabourala do budovy banky

 aneb DRIVE-THRU vám vyrobím, kdykoli, kdekoli a na počkání

Jako za mě dobrý, mám co vyprávět. 

Nevím, co myslel Vašek tím, že mě roztrhne až přijede.

Je to přesně taková příhoda a ukázka toho, proč mám ráda ty kluky ušatý americký. 

Tenhle příběh je paradoxní v tom, že jsem nabourala přesně na opačným místě, než by člověk řek!

V minulým článku jsem mimo jiné psala o tom, jak nesnášim parkování u místního obchodu, protože je tam málo místa a moc aut. Shodou okolností jsem přišla na to, že za plotem hlavního parkoviště, je přidružené druhé, které je navíc prázdné a akorát míň uhlazené a bez čar a pruhů. 

Dopsala jsem článek o řízení, vyrazila vyběhat torpédo a následovně využít místní veřejný sprchy.  

Po cestě do kempu jsem jela koupit "girly fruity beer" pro Emily, která mi pohlídala Baxátora během toho, co jsem byla raftovat. Alkohol se tu většinou prodává mimo potraviny v oddělených liquor shopech. Měla jsem jasný cíl zn. pomerančový pivo z místního alko doupěte. 

Před pár dny začala monsunová sezóna a už nám každý den prší i bouří. Je to úleva, od května nespadla ani kapka a prach už nám lezl krkem. Obzvlášť v kombinaci s chlupatou koulí, která se nejraděj válí v té největší hromadě popela, prachu a písku. 

 

Wait for it...

Když jsem přijížděla k likér shopu, začalo slušně pršet a já se rozhodla vyzkoušet alkoholový drive-thru. Na domě obchodu bylo velmi velkým písmem napsáno, že mají nízkou stříšku. A přesný počet stop k tomu, ale já nemám šajna kolik je 7´8, či kolik má naše auto..nebo kolik je vlastně stopa..kolik váží Bax..kolik bude vážit..lidi říkaj že prej 30 pounds...nevim!. U nápisu byla dokonce rada "pokud si nejseš jistý, prostě normálně zaparkuj, vystup si a dokvač pešky dovnitř obchodu". Prostě nebuď vůl.

Nebyla jsem si jistá, ale zajela jsem k okýnku se slušným respektem a dobrou vzdáleností, takže jsem musela napůl stejně nakonec z auta vylézt. Příběh o pivu končí překvapivě happy endem! Nejhustější vyhul v tričku s Lvím králem mi prodal, co jsem sháněla a popřál fajný večer. Při podávání kreditky se na ní podíval a oslovil mě křestním jménem. "Dneska to bude 7 babek, Andreo." Vrrr. Takovej detail, ale u nás nepředstavitelnej. 

Chtěla jsem jen miniaturně doplnit zásoby. Rozhodla jsem se, že boční parkoviště City Marketu je přece giga a nemá cenu si dělat starosti. Zvládnu to. Zaparkovala jsem, co nejblíž k obchodu, aby mi nezmokla trvča. V tom asi vězel problém.

Jakmile jsem chtěla odjet, musela jsme začít vycouvávat z několika řad a celou mě to zamotalo. Najednou stojím u malé budovy banky, která má pidi parkovišťátko a já vim, že to nevytočim dopředu. Musela bych udělat tři salta, aby se auto dostalo do správné pozice k normálnímu výjezdu. Pak si všimnu na zemi velké šipky! Většina bank (lékáren, drogerií a samozřejmě fast-foodů) tu má drive-thru průjezdy. Myslela jsem si, jak jsem to vyhrála, že to projedu naskrz okolo baráčku a vyjedu na hlavní ulici.

Byla to moje chyba, asi jako když sem zabouchla všechny klíčky v autě. Ale tohle je fakt nejdebilnější a nejmenší průjezd v celým USA. Všichni tu řídí giga auta, takže většina těhle záležitostí je minimálně pro vozidla velikosti autobusu. Not this one baby.

Přiblížím se k prvnímu 90-ti stupňovýmu úhlu a zaváhám. Něco mi tu nehraje. Je pozdě, couvat umím hůř, než jet dopředu. Rozhoduju se to prostě zvládnout tak, jak už jsem načala. Velká chyba. V momentě, kdy čumákem auta skoro bourám sousedovic plot, jsem ještě stále půlkou auta za zatáčkou. Kolem na jakýmsi obrubníku. To by nebyl nakonec největší problém.

Krize nastala v moment, kdy jsem najednou uslyšela skřípání, vrzání a drhnutí. Bang bang. Nezaměnitelně jsem něco posrala. Na to, že máme asi týden a půl na střeše konečně držáky a dvě kola, jsem prostě zapomněla. Jakési stříšky jsem si nevšimla už vůbec, protože jsem se soustředila na vytočení nevytočitelnýho. Navíc tady neměli žádný upozornění. Je zažaluju, protože sem si asi vyosila kolo o jejich barák. Měli to tam napsat, že jo, Amerika, boohoo. Vašku, podej stížnost!

Vystoupila jsem z auta a udělala jedinou rozumnou věc. Začala natahovat jak malej smrad. 😅 Běžela jsem do banky, ale bylo už zavřeno. Tak jsem utíkala na benzínku, pro chlapa (to jsem měla minule zaklepat).

Věta "Jsem uplně blbá." byla dostačující k vysvětlení zapasovaný dodávky do rohu stříšky banky. 

Dobře to dopadlo. Na benzínce jsem ulovila milého staršího pana zachránce č. 2, který mě nasměroval a pomohl mi se z pasti dostat. A to dokonce tak, abych o 20 cm dál nevzala kolama druhou stříšku (což bych 100% bez něj udělala). 

Pán původně chtěl, abych kola sundala na zem. Otevřela jsem prostřední dveře a pokusila se vytáhnout na mokrou střechu od deště. Tím se vyřešila Vaškova otázka do pranice: "Když tam ty kola dám, budeš schopná je sundat dolu?" 

NEBUDU. Nebo jo, ale jen o něčí barák. K řízení kupředu a dozadu teď přibývá kontrolování střechy... mordijé!

Byla jsem na sebe fakt naštvaná a tak jsem se potrestala tím, že jsem  v amoku a zhrzení sežrala M&M´s během pár sekund a ani si je nevychutnala! What a hard life..

Následující ráno jsem vyrazila do banky, protože bylo jasný, že tam mají beztak kamery. Pan zachránce n.2 mi doporučil totéž - přijít a vysvětlit, moc se nebát. Na místě činu ještě ležel kus zelenýho prkna, který jsem urvala svým opečovávaným (a nepoužívaným) bicyklem. 

Paní z banky se nezlobila, prej to není skoro žádná škoda, takže jsem v suchu a nic se řešit nebude.

Ještěže zatím nemám na střeše tu kanoi! 😆 

promiň Venco 😈 😇