Stýská se mi. Po řízcích.
Jedu a jedu. Z Colorada přes Utah do Idaha. Je to dlouhý a... hladový. Mekáč střídaj konzervy a smradlavý věci z ledničky. Schází nám pravidelný režim, nedaří se mi jej zkombinovat se svobodným potulováním se bez přílišných plánů.
Jinak řečeno - buď žeru jak prase, nebo vůbec.
I proto se neuvěřitelně těším na housesitting v Boise, Idaho - kuchyně, lednička, vířivka, Netflix. Jsem zvědavá, jak mě odtama dostanou!
Zastavila jsem u domu s neodolatelným nápisem "homemade cooking" . Klasický americký buffet, U Molly, omšelý, s červenými stoličkami u baru a našimi oblíbenými "boothy", kam se dobře schovává Bax. Zadívala jsem se do jídelního lístku a a jasně zvolila kuřecí maso s bramborovu kaší. Cena nebyla špatná, asi jako dvě střední latté ve Starbucks.
Porce byla obrovská. Jako předkrm v ceně jsem dostala mísu salátu s krekry, hlavní jídlo (tři řízky) s další vařenou zeleninou a k tomu na talířku housku s máslem (netuším přesně k čemu). Ráj.
U vedlejšího stolu seděl pán a bylo mi tak nějak jasný, že si se mnou začne povídat. Původně jsem chtěla psát, ale kontaktu s místními dám vždycky přednost. K tomu se pojí obhajoba Starbucks. Na práci na počítači, je prostě nejlepší. Díky tomu, že je to řetězec, tak mám všude jistotu stejných podmínek - zásuvek, stolu, povolení psa a za mě ok kafe. V buffáčích se noťas nehodí, v hippie kavárnách jsou většinou ukecaný kavárníci, nebo chybí zásuvky, místo.. Palec nahoru pro hipstr doupata, nedá se nic dělat!
Zapředli jsme hovor o jídle a dlouhých cestách, byl to řidič kamionu. Sám za jeden přejel téměř půlku států, zatímco já ten den chabých 150 mil a měla jsem toho dost.
Tentýž den mě přimněla zastavit cedule u dálnice. Nekonečná rovná dálnice ničím je oproti adrenalinovým jízdám v horách ironicky víc riskantní. A taky jsem si chtěla přeložit "drowsy", jestli to opravdu znamená ospalý. Tahle cedule bude patřit do rodiny jako "ještě pořád nejseš dole z kopce", "ještě tě čeká dalších 10 mil z kopce, brzdi", "pokud ti nefungujou brzdy, tady nesjížděj, napereš to do městečka",...
Jerry řídí kamiony přes 45 let. Je unavenej, říká, že je to jeho poslední cesta. Z Portlandu do Severní Karolíny. Řídívá 11 hodin denně, vstával v 1 ráno.
"Co je na tom nejtěžší?" pokládám mu svou oblíbenou otázku.
"Řízení ne. To ostatní už není, co bejvalo. Dřív, když se ti porouchalo auto, hned u tebe někdo zastavil a pomohl ti. Teď tě akorát přepadnou a okradou."
Dostaneme se postupně k tomu, jak cestuju já a kdy pojedu domů. Povídám mu o tom, jak se těším na Vánoce.
"Letošní Vánoce budou stát za prd. Před třemi měsíci mi umřela snoubenka."
Otáčí se na vedoucí a říká jí, ať moji večeři napíše na jeho účet. Občas to prý dělává. A v McDonnald´s si vždycky dává Happy Meal. Aby potom mohl nějakýmu dítku dát tu hračku.
Z osamělých dlouhých jízd se každý den stávají zajímavá setkání a dobrodružství. Paní vedoucí mi nabídla, že parkovat přes noc můžu klidně na parkovišti u restauračky. S díky jsem odmítla a vyhledala tábořiště v přírodě. Kvůli Baxovi a záchodování.
S Jerrym jsme strávili celou večeři a povídali si o psech, lidech a třeba taky o tom, že díky hurikánu Katrina v New Orleans, (2005) kdysi přišel o všechny věci. A kvůli zvednuté hladině vody se všude rozmnožili aligátoři. Jak je na tom asi teď Florida?
Někoho cizího doma musím pozvat takhle na jídlo. Třeba nějakou ožralou náctiletou holku na sýr v bulce na České a doufat, že ji tím zachránim před znásilněním a zavražděním. Mateřský pudy asi.
Z mega porce večeře se stala snídaně na další den, s nakradenou marmeládou odjinud, a oběd ala Ceasar salát.
Díky Jerry!
Vyrazila jsem boční cestou, pryč od dálnice, skrz pole a farmy, kochala se venkovem a modrým nebem. Všude u cest se pásly krávy a koně.
V jedné ohradě se producírovaly dvě zebry. Dostala jsem z toho záchvat smíchu, strhla volant stranou, málem urvala kolo a ulovila pár vytlemených fotek se zebrama. (Na nichž v batikovaným triku a oslepená slunkem vypadám jak ultimátní vyhul :D) Byly krotký, přišly z dálky až ke mě a byly děsně krásný. Rozhodně bílý s černýma.
Žádné komentáře:
Okomentovat