Divím se, že se Francouzům říká žabáci či žabožrouti. Jestli je něco velmi příznačné už od první zatáčky na francouzské půdě, tak je to enormní počet baget.
Bagety, bagety, bagety, jsou vždy a všude.
Ať projíždíme městečkem v jakoukoli denní dobu, vždy vidíme někoho nesoucího si pod ramenem dlouhatánskou bagetu trčící z papírového sáčku, déšť nedéšť.
Při každé procházce se psy jsou bagetožrouti na ulicích s pečenými kordy u pasu.
Bageta se jí jako příloha k jídlu.
K jídlu, například masu, s přílohou, rýží.
Bageta má své místo po jejich boku.
A po jídle se bageta přátelsky naškubá a proloží plísňovým sýrem.
Jediné co diktaturu baget narušuje je dezert. Překvapuje mě, že se jako dezert nepodává bageta nasladko.
Nechápejte mě špatně, bagetu s nutellou bych nikdy neodmítla!
Nechápejte mě špatně, bagetu s nutellou bych nikdy neodmítla!
Žádné komentáře:
Okomentovat