kterýho porazila myš 3:1
Teoreticky jsem se o setkání s medvědy poučila už nespočetněkrát. Neutíkat. Povídat si s ním klidným hlasem. Představuju si to asi takhle: "Medvídků, grizzlíků, prooosímtě, nežer mě."
(o tom nám ostatně brzy popovídá Vašek, který je na cestě na Aljašku!)
Ale co dělat, když mám v autě myš, mi nikdo neřekl!
Záhadou zůstává, jak se tam dostala. Auto bylo skoro pořád zavřené - nejprve kvůli dešti, a další pravděpodobný den, kvůli muškám.
Musím dodat, že mi myši nevadí. Přijdou mi roztomilý. Kdyby to byla tarantule, někde v pouštních oblastech USA, auto rovnou podpálim a rozhodně do něj už NIKDY nevlezu.
(jen při hledání výskytu tarantulí v USA a řešení psaní n/m jsem se z vygooglovaných obrázků osypala, rozbrečela a 2x poblinkala)
1:0
Pár nocí zpět mě probudil Bax velmi nepříjemným způsobem. Nablil mi do postele. Dřív, než jsem stihla rožnout a dávícího se psa popadnout, drahoušek ze sebe vrhl večeři bez sebemenší známky lítosti či snahy zmenšit následky svýho konání.
Proto mě následující noc šramocení v dodávce tolik nepřekvapuje. Postupně mě ze spánku probírají různý zvuky a šustění. Myslela jsem, že Bax seskočil z postele, aby se napil. K překvapení nás obou dochází, když rozsvítím a se psem na sebe v tichosti zíráme přes spacák, v němž se válí.
Šramocení, křoupání a cupitání pokračuje.
Jeden pohled na podlahu stačí k tomu, abych zjistila, že na Baxově žrádle si pochutnává drobounká myšička. Kurevsky rychlá myšička. Nebýt zvuků a strachu, že mi bude běhat po hlavě, neřešila bych ji tu noc. Jsou 4 ráno, tma jako v pytli a zima. Vypouštím proto do akce svou psovitou šelmu. Bax, největší štěkna, ochránce před každým šustnutím a pohybem okolo auta, si myši nijak zvlášť nevšímá. Pejsek si poslušně zaleze do boudy a chroupá uzený prasečí ucho, jako bychom neměli v autě narušitele.
Do chytání myši se dávám já. Myš se po chvíli klidu rozhoduje vylézt z úkrytu a ochutnat nastraženou pastičku z psích kokin. Nad tou čekám s nádobou v rukách připravená myš chytnout a následně vypustit do přírody. Netoužím po tom, vidět rozkousnutou ani do pastičky chycenou roztomilou myšku.
Chytnout tak rychlýho tvorečka, ale není jen tak.
V jediný příhodný moment myší nepozornosti se pokouším sklapnout past. Chytnout se mi podaří jen její ocas. Musí ji to určitě bolet. Začíná mi jí být líto.
"Promíň, myšičko!"
Dřív, než jsem vymyslela způsob, jak odchytit zbytek hlodavce, vysmýkla se a byla v čudu. Ten večer už byla poučená a znovu nevylezla. Usínám poslouchajíc myší nožičky trtající po útrobách dodávky a doufám, že nemá v plánu vlézt mi do spacáku.
2:0
"Musíš ji chytit na kus špeku." radí mi po telefonu babička. "Přispendli ho k zemi, ať s ním nezdrhne."
Večer vyklízím pole a doprostřed podlahy přitloukám kus salámu. A čekám. Čekám na posteli. Čekám sedíc na ledničce. Čekám a čekám. Nehýbu se dlouhý minuty, ale myš nikde.
Venku padá teplota pod nulu a "já se na to můžu..."
Lezu do spacáku, pouštím si seriál a poočku kontroluju salám. Největší obavu mám z toho, že na něj zapomenu a během noční procházky na záchod si zabodnu špendlík do nohy. V horším případě o salám projeví zájem Bax.
Po pár minutách klidu slyším známé hrabání v plechové misce s granulemi. Salám netčený. Misku schovávám a vytahuju přibitý špendlík, protože jsem slabé povahy.
Myš vyhrává. Za celou noc se mi ji nepodaří ani jednou vidět, za to sežere všechno podstrčený i zapomenutý. Mám pocit, že mi běhá po hlavě a zdají se mi sny o tom, že kempuju před domem svého matikáře z gymplu, který mi pomáhá chytat v autě dva černý potkany.
V autě mám doopravdy jen jednu malou pískovou myš. A přerostlýho černýho potkana bez ocasu. Ten noc zpestřuje střídáním kňučení zimou, že nutně potřebuje do spacáku a prodíráním se z něj ven, protože je mu horko a udusí se.
Přestává mi myšičky být líto. Přemýšlím o tom, že ji udusím plynem z výfuku. Vašek mi připomíná, že má v kufru pastičky. Pár měsíců zpět jsem se nad nimi smála. Osud myši považuji za zpečeťěn, byť si nad rozmáčknutou myší asi ublinknu.
3:0
Dochází mi nervy. Pastičky z ČR se mi rozpadají v rukách. Ze tří nakonec sestrojuju jednu domněle funkční. Nikdy předtím jsem žádné nenatahovala, ale po konzultaci s internetem doufám, že mám vyhráno.
Myš všude nasrala. Třetí noc s ní příhodně trávím na parkovišti u obřího obchoďáku s loveckými potřebami. Chtěla jsem si pojistit úspěch další pastičkou jinýho typu. Obchod Cabela´s má vše na lov kachen, jelenů, medvědů a čehokoli lesního - kromě myší. Pastičky u lovců nevedou, kromě "ozdobných" ocelových zubatých mega ok na chudáky v divočině.
Začala mě intenzivně lákat představa myš zastřelit. Místní shovívavost se zbraněmi se na mě už očividně odráží.
Česká pastička se salámem nemá žádné výsledky. Třetí noc bez spánku sleduju s čelovkou na hlavě tu malou mrchu. Už to není roztomilá myšička, ale pěkná kurva. Nestydatě skáče a leze po všech věcech, ale při mým sebemenším pohybu se dává na bleskový úprk. Po pasti probíhá a nic se neděje. Z celého mého obytného prostoru se stávají zoufalé pokusy o nakonec nefunkční pasti. Začínám se obávat, že je myší víc. Minimálně dvě nebo jedna abnormálně hbitá s teleportem.
Grand Finale
Příští ráno vyrážím pro místní pasti. Holt na americký myši je potřeba amerických pastí. Mou pozornost zaujmou lepidlové pasti, v balíčku jsou rovnou 4. Naivně doufám, že tenhle typ je určen k humánnímu odchytu. Na obalu vysvětlují postup jednoduše:
Rozbalit. - Dát na vhodná místa - Vyhodit.
O osudu myši se nezmiňují.
Neměla šanci. Chytila se překvapivě rychle, její chamtivost po psích granulích ji přivedla do záhuby. Tuhé lepidlo zachytilo jemný kožíšek nadobro.
Bylo mi jí nakonec líto, ale nedala mi na výběr.
Je noc, v okolí tábořiště vyjí kojoti a já se pár dobrých minut ještě snažím myš vysvobodit.
Musím se pochlapit.
Ukončuju její trápení, vytahuju army lopatu a myši se dostává i příkladný pohřeb do země.
4:0
Stejně z toho celou noc zase nemůžu spát.
Myš vyhrává i posmrtně.
