Aneb kdyby si moji svěřenci psali
instrukce o sobě sami.
„Jsem krásná, hebká, mám svůj věk
a nic mě jen tak nerozhodí. Jsem kliďas. Ráda si pomalu vykračuju, ale ze
všechno nejraděj spím. Na pohovce u televize. Chrápu jako starej chlap, bez
okolků zařezávám. Jsem stará dobračka, ráda se nechám pohladit, podrbat,
zavrtím vám za to ocasem. Nic mě nerozhodí, ALE VOPOVAŽ SE ŠÁHNOUT NA MOU MISKU,
TY RATLE.
Žiju pro jídlo, nic jiného mě
nezajímá. Když se probudím, myslím na jídlo. Když se probudíš, doufám, že mě
hned nakrmíš. Když se vrátíme z procházky, očekávám, že mě hned nakrmíš.
Pomůžu ti s jakýmikoli zbytky. Předtím, než se z nich zbytky vůbec
stanou. Dosáhnu všude. Otoč se zády k otevřené myčce a máš jistotu, že ti
pomůžu s „předpírkou“. Líbí se mi, jak se ti třesou ruce a furt něco rozsypáváš.
Máš-li jídlo, seš můj nejlepší kamarád.
Když mě vezmeš do psího parku, nemysli,
že si budu hrát s ostatníma. Budu stát u tebe a tvé kapsy plné kokin.
Sednu si pro tebe. Budu před tebou sedět klidně hodinu. Pokud mi nic nedáš,
najdu si někoho jinýho s kokinama a sednu si před něj. Moje jantarový oči
se zalesknou, stáhnu hebký uši a mýmu dobráckýmu
úsměvu nikdo neodolá. Na nechápavý osoby použiju výraz "právě se mi podařilo uprchnout před hladomorem v mé domovině".
Slovní obrat „To by už stačilo.“ v mém
slovníku nenajdeš.
Můžeš se na mě spolehnout každý
ráno, já nikdy, NIKDY nezaspím. Pokud ty ano, očekávej nálet mých 40-ti kilo do
tvé postele. Vím, že nejlíp funguje, když se ti trošku projdu po těle a pak se
svalím vedle tebe na bok a vyzkouším svoje lesklý oko a střapatý ouško. Svoji
snídani vdechnu za pár sekund a s radostí ti asistuju u tvé.
Shánění potravy je unavující
činnost a proto si půjdu zdřímnout a nabrat síly na příští kolo hledání
drobečků.
PS: Není čas na svačinku?“
Žádné komentáře:
Okomentovat