Slunce zapadající nad růžově zabarveným parkovištěm je
překvapivě romantický pohled. Stromy hrají teplými odstíny, listí doprovází každý
pohyb vánku a vytváří tak domnění, že prší zlatý déšť. Sluneční paprsky se přes
den usilovně snaží vrátit léto. Jakmile se setmí, teplota rychle padá pod nulu
a mráz přes noc kreslí na okna mé dodávky důkazy o tom, že noci jsou chladné. Několik
minulých nocí mrzlo a se psem jsme se boxovali o teplo spacáku.
Byla to výjimečná noc.
Na půlku října bylo neobvykle teplo a i po západu
slunce se dalo v autě ležet jen v tričku. Teplá noc znamená mnohem
pohodlnější spánek. Rozepnutý spacák, více místa na nohy, nekňučící pes zimou
či míň bolestivé ranní vylízání z postele.
„Dneska ani nemrzne!“ moje rodiče nijak neuklidňuje. Večer v teple
a bezpečí si představují jinak než na parkovišti velko-obchoďáku s pár stupni
nad nulou. Za gauč, krb a svařák bych se nezlobila. Ale oproti kempování na
sněhu u Yellowstonu, kdy mi sníh netěsnícím autem propadal dovnitř, je tohle
pohodové.
Parkovala jsem dostatečně daleko od obchodu, abych měla
pocit nenápadnosti mezi dalšími 10-ti auty a campery, očividně plánující
přečkat noc na parkovišti taktéž.
Po dostatečném uloupení obchodové WiFi a vybití baterek veškeré
elektroniky jsem sladce usnula a očekávala po pár dnech velmi příjemnou noc.
Probudilo mě zemětřesení.
Dřevěná postel pod tenkou matračkou vibrovala a duněla jako
ušní bubínky techno-pártistů. V rozespalosti jsem měla pocit, že se mi
třepe celý moje drobný auto.
Naneštěstí
jsem zaparkovala hned přes roh k jinému autu. Jeho majitel nebyl stejného
názoru, že se jedná o výjimečně teplou noc. Každých pár hodin nastartoval motor, aby
si zatopil a rozburácel tak auto na celé kolo. Auto mělo silný motor a řvalo
jak pominutý, stejně jako moje usínající a probouzející se hysterická dušička.
Bez vydatnýho spánku a s šokovým buzením se ze mě stává neurotická čivava,
která vypadá, že jí pukne celá bytost z namáhavosti všeho. Uvnitř v hlavě
jsem souseda označovala za „f..king pussy, co si má koupit lepší spacák“.
Během
té výjimečné noci startoval svý torpédo minimálně třikrát.
Vrcholem vtipu bylo,
když jsem si ráno všimla, že jeho auto mělo výfuk zahnutý do boku, místo
rovně, takže přímo směřujíc na moje auto.
Následující večer jsem slyšela burácení a okamžitě věděla,
že můj kamarád se vrací. Pozorně jsem zaparkovala na opačnou stranu parkoviště.
Jinak bych musela využít Vaškovu výbavičku „na to, když moc mluvim“.
Stále ta výjimečná noc.
Probouzí mě tornádo.
Kolem auta slyším lítat listí a odpadky. Doprovázené silným hučením.
Už vůbec nechápu, co se děje. Odhrnuju závěsy a zjišťuju, že mi kolem dodávky
chodí borec s fukárem a hrne listí na strany. Noční úklid parkoviště.
Chápu, že mu jsou stojící auta ukradený, nemáme tam co dělat. Po zjištění, že
nepřišlo tornádo, si můj mrtvý mozek vysvětluje chlápka s dlouhou černou
věcí v ruce jako nájemnýho vraha Walmartu s brokovnicí na vyčištění
parkoviště od nelegálních camperů.
Ten večer jsem se zrovna z internetů dozvěděla,
že „Leaf Blower“ byla jedna z dřívějších profesí Chestera Benningtona z Linkin
Park, za krásný 4$ za hodinu. Pro Čecha slušný
peníze za brigošku, pro Američany směšná částka (min. mzda se pohybuje od 7$ výš).
Pan fukár byl předzvěstí poslední třešničky na dortu.
Probudili mě mimozemšťani z Války světů.
Vyfoukané parkoviště bylo připraveno pro čistící vůz s vodními
tryskami a štětkami.
To auto bylo v e l m i p o m a l é a d ů k l a d n é. Poměr kolik jsem toho naspala a kolik byla vzhůru snažíc
se přijít na to, „co se to zase sakra děje“ byl tak 50:50.
Byla to výjimečná noc.
A vylézt ráno z postele rozhodně ani s teplejším počasím
nebylo jednodušší.
K urychlenýmu odjezdu mě přiměla poslední kapka.
Soused opět nastartoval a mně nebezpečně začala tepat žíla
na čele.
Žádné komentáře:
Okomentovat