🚙 🔥 První část přestavby auta 🚗 🌞
Následující řádky jsou napsány z pohledu
Andy, která není zrovna odborník na auta, techniku a manuální práci. I tak jde
o návod, jak na to, když se člověk rozhodne koupit dodávku a přestavět ji na camper van. Během prvního housesittingu
jsme si stanovili plán práce, který bychom rádi stihli a týden pobytu na jednom
místě a měli jsme velké štěstí na luxusně vybavenou garáž pana domácího.
Představu, jak by naše auto mělo
vypadat, jsem získala především z hromady videí na YouTubu, kde se dají
najít stovky návodů na všechny části přestavby. Z finančního hlediska jsme
se rozhodli pro ideálně vykuchanou dodávku, jejíž interiér předěláme k obrazu
svému. Nejvíc se ale těším na pomalování auta z venku! Oblíbené barvy mám dávno
jasné a přesný motiv se uvidí podle možnosti, jak obrázek a pruhy
půjdou nasprejovat.
Nejdůležitější částí každé
přestavby, kterou plánuje průměrná 25ti letá žena, je sehnat si parťáka, který
všechnu práci v podstatě udělá za ni! 😆 Všechna čest Vaškovi, je to dříč
a baví ho to, takže spojujeme síly a ze mě se stává profesionální podržtaška a
dokumentarista.
Krok první - čištění
Pokud má člověk na výběr (my moc
neměli a byli rádi, že jsme vůbec nějaké auto pořídili), určitě je dobrá volba
dodávka prázdná, čímž se snižuje její cena a nutnost demontovat hromadu sedaček
a plastů po bocích korby.
Koupě auta od automechaniků měla
výhodu v tom, že bylo v dobrém technickém stavu, s vyměněným motorem,
zimními gumami a dostali jsme hromadu papírů o tom, co na autě bylo kdy
opraveno a vyměněno. Papíry jsem uschovala a zatím znovu nevytáhla, ale
vypadalo to profi a navíc jsem zrovna včera využila znalost toho, že má (asi
motor) 8 cylidrů.
Nevýhodou byla špína,
prach a maz, který byl zalezlý v každém rohu a skulině kovových zákrutů korby. Pár
mil po koupi auta jsme nejprve vyrazili do Home Depot a koupili pakl hadrů a
jeden čistič, abychom se mohli dotknout alespoň kabiny kolem sedadel.
První den a půl práce se tedy
nesl v duchu vyrvání podlahy, nekonečného drhnutí mastné černoty a
opakovanýho umývání boků a podlahy. Zatím se nám nepodařilo odmontovat volant, pod
nímž to vypadá jako krmítko pro ptáky a veverky. Podlahu a kufrovou přechodovou
gumu ke dveřím Vašek sekerou naporcoval a zbavili jsme se jich při prvním svozu
odpadu. Po dvou dnech čichání výparů nejtvrdších chemikálií na rez a kolomaz se
nám podařilo vykouzlit bílou, výrazně vonící bílou dodávku a poměrně
stejnoměrně šedou palubní desku bez vzorků všemožných tekutin po předchozích
majitelích. Další den Vašek vymontoval sedačky, vymetl pravděpodobně půlku novohampshirském
pláže a umyl koberečky tak, že byla škoda na ně zase šlapat. Při večeři o pár
dní později u nákupáku Walmart byl naštěstí on první, kdo na zem usypl salát
a koberečky tak jsou už opět regulérně znesvětěny.
První den jsme si taky užili
několikahodinové poslouchání rádia z auta – Vaškovu oblíbenou heavy
rockovou stanici Hairy Nation. Pak rádio ztichlo a my následující dny
pracovali na nepojízdném autě. K dispozici jsme měli auto domácích, které
nakonec oživilo i naši dodávku. Startovací kábly už máme, takže v podstatě
o nic nešlo, ale hladina adrenalinu opět zakolísala, jelikož nám jeden den
došel benzín a druhý jsme úspěšně odvařili baterku.
Krok druhý – izolace
Po cestě jsme probírali různé
možnosti jak auto zaizolovat. Na videích a návodech to všichni dělají a my
přemýšleli i o alternativních variantách jako je konopí, vlna, kartony či noviny. Nakonec jsme
skončili u stříbrné oboustranné bublinkové fólie, kterou používá většina lidí. Kotouče izolace jsme obhlíželi na několika místech
a vypočítávali obsah plochy, kterou budeme pokrývat - ve stopách a palcích.
Z tajemného důvodu, který
jsme do dneška nerozlouskli, byla cenovka u menších kotoučů užšího průměru
mnohem nižší a nelogicky tak vycházelo, že více malých balení bude levnější než
pár velkých. Radili jsme se s místním prodavačem, jestli je v baleních
nějaký rozdíl, ale ujistil nás, že není.
A tak jsme v den D, po celém dnu
práce, jeli už docela unavení pro našich šest balíků izolace, který každý měl
stát pod 4 dolary. Velký balík stál okolo 40 dolarů a byl pouze 3x tak velký. Na parkovišti jsem začala pozvolna přemýšlet,
že 6x4 se rozhodně neblíží 100 dolarům, které byly na účtence. V ten moment
jsme byli oba vyčerpaní a hladoví. Nechali jsme rozhodnout osud a hodili si
deseti korunou, jestli se budeme vracet a řešit hned, jak to s tou cenou je. Padl
Petrov, my se otočili, prošli opět celý obchod a vrátili se k příslušným regálům.
To už jsem si všimla pípače na stěně, na kterém si zákazník může zkontrolovat cenu
zboží, a my zjistili, že malý balík je mnohem dražší a cenovka patří k bůh ví k čemu.
V ten moment už začaly vypovídat naše mozky a my jednoduše v regálech
vyměnili 6 malých balíků za 2 velké a vyrazili k reklamacím. Tam nás pan
prodavač poslal zpátky, že potřebuje původní zboží (což je přece normální, ale
asi na nás zapracovaly čistící prostředky) a my se tak znova vlekli tam a
zpátky. Konec dobrý, všechno dobré, ušetřili jsme a navíc mi z dalšího
zvláštního důvodu na kartu podle účtenky vrátili víc, než původní nákup stál.
Velké role byly nakonec mnohem
lepší volbou, jelikož se nám podařilo položit podlahu v jednom kusu a
pohodlně nařezat boční pláty. Lepení izolace byla čistá práce (kromě lepidla ve
spreji) a hlavně auto začalo vypadat celistvěji a jednotněji. Veškeré
vyčuhující šrouby Vašek dopředu odpilovat plátkem na železo a díry v podlaze
jsem zalepila speciální stříbrnou lepící páskou (jinou než univerzálním
ducktapem), kterou jsme koupili u izolací a vlastně jsme ani moc neřešili, na co
přesně je. Stačilo, že ladí.
Postupně jsme během dalšího dne
dolepili poslední kusy našich stříbrných puzzlů a začali uvažovat o koupi
růžovýho chlupatýho koberce a disco koule, který by doplnili tehdejší design
auta.
Krok třetí - podlaha
V Home Depot jsme narazili na srandovního týpka neurčitého věku 50+, z jehož vykládání jsme pochopili, že velkou část života prožil v dodávkách a byl to prostě správnej hippík - sám nám řekl, že vypadá jako Shaggy ze Scooby Doo. Nechali jsme si poradit několik možností z čeho a jak podlahu dodávky udělat a snažili se brát v potaz cenu, vzhled, tíhu, udržovatelnost. Nakonec jsem se trošku nedůvěřivě podřídila Vaškovi a vzali jsme dlouhý dřeva, ze kterých podlahu i její podsadu nařezal. A líp popíše on.
Vašek se mi svěřil, že postavil nespočet teras, posedů a zahradních domků až potom, co bez větších problémů vyrobil celou podlahu. A já tak váhala v obchodě, jestli to zvládnem!
Symbolicky mě Vašek nechal přivrtat několik šroubů, z kterých jsem hned první totálně vykotlila. Ale pomohlo to mýmu pocitu, že taky stavím.
A tak jsme uzavřeli pár dní intenzivní práce s fungl novou podlahou, čisťounkýma zdma a vyprášenýma sedačkama. Čím dál víc se přibližujeme k vytvoření naší kajuty!
Na řadě jsou zdi, postel a strop!
Fotky a reporty na www.facebook.com/andyjede.
Žádné komentáře:
Okomentovat