🐕 New Hampshire a péče o auto 🌲
Cesta tam a zase zpátky, Hobbit hadra
Ano, ještě jednou jsme se vrátili
do NH. Potom, co jsme se úspěšně přesunuli naší krasojízdou dvěma auty ze
severu do New Jersey, jsme zjistili, že povinnou technickou inspekci nově
zaregistrovaného auta musíme udělat ve státě, kde jsme jej koupili. Opět jsme
vyrazili na cestu, tentokrát jen v naší dodávce, za volantem Vašek
s mnohem nižší hladinou adrenalinu a směřovali na jih NH rychle splnit
inspekci, která musí být udělána do 10ti dnů od koupě vozidla.
Počítali jsme s tím, že se
nevyhneme výměně předního skla a díky kontaktu na mechaniky jsme měli i slušnou
šanci na to ji stihnout a nenechat se jako cizinci zbytečně natáhnout. Po
přespání u borců v Concordu s ukecanou kočkou jsme hned ráno vyrazili
do dílny a svěřili dodávku do jejich péče. Na hodinu, během níž auto
diagnostikovali, nám půjčili auto, abychom mohli zajet do města na snídani a
vzhledem k tomu, že k řízení dodávky mám prozatím zákaz (počkáme
nejprve na velké parkoviště), cvičila jsem své řidičské schopnosti alespoň
s autem půjčeným. S křižovatkami, pruhy a přejížděním se pořád moc
nekamarádím, ale oproti předchozím podmínkám to byla projížďka jedna báseň.
Po návratu nás v dílně hned
několikrát mile překvapili – auto má prý inspekci hotovou ve stavu jakém je už
z předtím (prý viz. nálepka na okně, kterou jsme moc neřešili) a tím pádem
okno řešit nemusíme! Při obecné kontrole stavu ale zjistili prosakování
kapaliny na převodovce (tehdy jsem byla seznámena s kapalinami u
převodovky) a doporučili nám ji raději nechat teď spravit za cca 200 dolarů,
než později odvařit převodovku celou a potýkat se tak s výměnou za tisíce
dolarů. Shodli jsme se, že to zní rozumně, obzvlášť vzhledem k tomu, že
jsme ušetřili peníze na výměnu čelního skla (odhadovali cca do 300 USD).
Dodávka byla od toho dne zkontrolována, nejlepším stavu jakém mohla být,
pneumatiky přifouknutý a všelijaký kapaliny a oleje vyřešený. O tom jak po této
precizní kontrole chcípla uprostřed Bostonu později.
Couchsurfing č. 4 – Přátelé a How
I Met Your Mother v novohampshirském podání
A čekal nás další skvělý
couchsurfingový večer. Vašek se zkontaktoval se Sarah žijící v malém
městečku jménem Jaffrey na jihu NH. Sarah pochází z Texasu, kde často
hostovala a přestože většinou nepřijímá surfery bez pořádné reference, zaujalo
ji, že má někdo zájem zůstat v jejím současném bydlišti, protože se
nejedná o nijak známé či turistické místo. Tomu odpovídalo i naše večerní
bloudění mezi domy, stromy a závějemi, protože na mapě nebyly domy správně
číselně zaznamenány, a čísla na domech byla na přeskáčku. A tak jsme opět
jednou vymrzli v hromadách sněhu, ale nakonec přistáli v přátelské
atmosféře společné večeře se Sarah, jejím manželem a přáteli. A kupou mazlíčku!
Otevřeli jsme dveře a hned za
nimi seděl nádherný modrooký husky jménem Montana. Další okrasou byla
neuvěřitelně chlupatá kočka s očima jak ping-pongáče, která prý původně
cestovala s cirkusem. A parta místních milovníků NH, přírody, hor a zimy
byla jak vystřižená ze sitcomu ala Přátelé. Pohostili nás vínem, výbornou
večeří (špeclemi z rodinného německého dědictví) a hromadou vtípků a
vyprávění. Nejlepší na couchsurfingu je, jakým způsobem člověk na chvilku
zapadne do něčí domácnosti a společnosti, jakoby obul jejich papuče a byl
součástí místních. Každý couchsurfing je jiný a tenhle byl neuvěřitelně
pohodový a srandovní díky dobré partě přátel a jejich vzájemných vtípků. Večer
jsme uzavřeli kostkami o žetony a bohužel jsem se musela i rozloučit
s huskym, ze kterýho jsem se upřímně málem potentovala. Na noc jsme se
rozdělili na gauč a matračku a na Vaška celou noc upřeně čuměla kočka na okně a
celou noc dozorovala. Vašek má raděj psy, ale očividně kočky vyhledávají jeho
přítomnost.
Zádrhel v Bostonu
Další den ráno nás vyprovodil
tatínek Sarah a my vyjeli směr Boston, kde jsme měli šanci na další potencionální
couchsurfing. Ten nakonec nevyšel, protože se nás sešlo více na jeden termín a
nebylo možné, aby nás tolik přespalo v jednom bytě studentíka se
spolubydlícími. V Bostonu nám přestal kompletně fungovat americký telefon
a tím pádem i data a my tak dojeli na místo, kde jsme doufali v možnost
přespání a až tam na WiFi zjistili, že se akce ruší. Motali jsme se tak s dodávkou
po centru Bostonu a úzkých uličkách univerzitní oblasti Cambridge a hledali
parkoviště a obchod na nákup oběda.
Narazili jsme na potraviny
s malým parkovištěm ideálním na pauzu. Vašek zajel na parkoviště a začal
jako vždy obratně zacouvávat na místo, když v tom začalo být auto
podezřele tišší a tišší. Chtěla jsem se mu začít smát, že mu chcípl automat, o
čemž jsem byla dříve poučena, že se v podstatě stát nemůže. Úsměv mi
zatuhl v momentě, kdy auto opravdu ztichlo, chcíplo a nehodlalo
pokračovat. Benzín ukazoval čtvrt nádrže, čímž mě Vašek uklidnil o několik
hodin dřív, když jsem říkala, že už jsme dlouho netankovali (naposledy hned po
vrácení auta z půjčovny v NJ, čili opravdu v kdysi dávnu).
Na pomoc nám přispěchal
zaměstnanec obchodu, přistavil své auto, pokusil se nám nahodit baterku, se
kterou ale problém nebyl. Naučili jsme se alespoň frázi „jump the battery“. Dodávku jsme zatlačili na místo a opět měli více
štěstí než rozumu. O pár budov dál byla na rohu benzínka, kam jsme zašli pro
barel benzínu. Po cestě jsme vymýšleli katastrofické scénáře, telefonáty do
autodílny, ze které mělo být auto naprosto v pořádku, vypočítávali
odtahovku bez pojištění poruchy vlastního auta,…
Ukázalo se, že auto prostě
nejede, pokud nemá benzín. Problem solved.
Při další návštěvě Home Depot
jsme koupili barel a nehodláme tuhle srandu opakovat.
Zastávku na parkovišti jsme
zakončili skvělým obědem z obchodu, kde mezi normálními potravinami stály
i samoobslužné barůvky plné hotového jídla, salátů, kuskusu a jiných dobrot.
Jiný couchsurfing se nám na
poslední chvilku sehnat nepodařilo a tak jsme poslední noc před týdnem hlídání
domu strávily v klasickém motelu Red Roof Inn.
Během následujících dnů jsme
k barelu dokoupili i startovací kábly a frázi „jump the battery“ využili naostro. Trochu nechtě, ale úspěšně
testujeme limity našeho auta, naštěstí dokud jsme v civilizaci. Trošku nám
to cuchá nervy, ale ve výsledky nás to baví a nedá se, než se smát každý nový
poruše.
Říká se, že s poctivostí
nejdál dojdeš, ale myslím, že s humorem ještě o kousek dál. 😆
Fotky a reporty na www.facebook.com/andyjede.
Žádné komentáře:
Okomentovat