úterý 7. února 2017

Přeletěli jsme oceán - dostaneme se dál?



🚽 👮 Cesta, imigrační a z čeho jsme měli bobky 🗽  🏈



O cestě jen krátce. 4. února 2017 ve tři ráno jsme se potkali s Vaškem v uberu v Praze, jeli na letiště a začali si naplno uvědomovat, že fakt jedem. Cesta trvala dohromady něco přes 15 hodin a na závěr nás přivítal parádní výhled na New York City z letadla. Nad městem bylo slunečno, výškáče se tyčily nad vodou a bylo větrno – přistávací turbulence napodobovaly horskou dráhu, během které člověk nadskakuje a letadlo se nebezpečně propadá. 

Adrenalin pokračoval a stoupal po příletu během přibližování se k imigrační přepážce. Jasně, neplánujeme dělat nic hodně nelegálního, Vaškova výbava nožů na losy prošla bezpečnostní prohlídkou, ale stejně – co budeme dělat, pokud nám přiklepnou pobyt jen na pár měsíců? Připravenou jsme měli hromadu dokumentů a důkazů, že jsme důvěryhodní, ale kdo by byl v ultra formě na „obhajobu“ po dlouhé cestě, krátké předchozí noci a vypjatým týdnům těsně před odjezdem? V záloze byla Kanada, případně 10ti měsíční schovávání se zpátky doma.

První se k přepážce dostal Vašek. Začaly otázky, proč nejedeme na ESTU na 3 měsíce, následně přivolali i mě a já vytáhla naši mapu s ultimátním roadtripem. Pan oficír byl sympaťák a Vaškovi doporučil si v letadle dávat na nervozitu drink. Poslal nás do zadní kanceláře, kde náš případ posoudí komplexně – na 10 měsíců obvykle nepouští. Začali jsme se modlit za vstup alespoň na půl roku, s plánovaným přejetím do Kanady a návratem do USA. Zadní kancelář byla cítit trávou a nejčastěji vyvolávali jméno Hernandéz. Dobře fungovalo, že náš vzhled odpovídal našemu plánu – zabalení v zimních bundách, s krosnou a ověšení taškami.

K přepážce chtěla paní pracovnice jen jednoho a tak jsem nastoupila na vysvětlování celého našeho záměru. 10 měsíců. Napříč celýma Státama. Dodávka. Jak cestu financujeme. Mapa opět zafungovala, výpisy z katastru, smlouvy, zvací dopisy apod. vidět nechtěla. V podstatě se neptala na nic neočekávaného, trochu jsme se zapotili při přepočítávání, kolik dolarů máme na účtech (poučení na cesty – dopředu vědět přibližnou sumu v místní měně). Paní zakončila celý proces větou „ok guys, you are all set“ a podala mi oba pasy. Léta strávená improvizačním divadlem a hodiny sledování amerických seriálů a youtubu se vyplatily.


Nakonec jsme nedostali víza ani na tři měsíce.

Ani na šest či deset.


Ale rovnou na celý rok 😎


Haluz. č. 1 je na světě!

Fakt jedem.


Žádné komentáře:

Okomentovat